Z výběrových řízení se stal fetiš, který živí příživníky

15. 12. 2011 / Petr Wagner

V reálném životě momentálně narážíme na problém nákupu věcí či systémů dražších. Kupodivu nejde o problém peněz. Problémem je zákon. Zákon o veřejných zakázkách a nutnost výběrových řízení. Ta je dána jisto pořizovací cenou. A tak, i když přesně víme, co chceme a co potřebujeme, i když jsme schopni vyjednávat o ceně a stlačit jí opravdu na reálnou úroveň, musí proběhnout ono mysteriozní výběrové řízení.

Co je ovšem smůla, tedy pro nás, že se z výběrových řízení se stal fetiš, či spíše sport či živnost pro některé, někdy pouze právnické skupiny. Ony samozřejmě nejsou schopny zakázku realizovat, ale jsou schopny se přihlásit za podmínek hvězdných. Samozřejmě nevyhrají, ale soudit se či způsobit arbitráž umí.

A tak pod fetišem výběrových řízení živíme příživníky, kteří neumějí nic jiného než využívat platný právní systém.

Fetiš je náhražka tam, kde se nemohu zmocnit podstaty. Ať jde o ženu a její prádlo nebo o cenu zakázky a formu výběru. Současná diskuse již zcela míjí realitu běžného života. Zkomplikovali jsme cestu k pořízení něčeho za (veřejné) peníze natolik, že se na tom živí dobře advokáti, úřad takzvaně pro ochranu hospodářské soutěže.

A výsledek? Rozhodně se nesnížila míra korupce, míra zneužívání veřejných peněz.

Naopak se znemožnilo normální fungování řady subjektů. Pokud něco chci, vyberu si to a smlouvám o ceně. Pokud chci mercedes, nechci soutěž s trabantem, ale co nejlevnější mercedes typu, který požaduji. A taky nechci podvodníky, kteří mi nabídnou mercedes za 50 000 peněz.

Současná debata zcela míjí podstatu problému. To, že se krade, rozhodně zákon nevyřeší. Na to je historických zkušeností dost. Možná by to vyřešila lepší výchova, a jak Vám řekne každý pedagog, nejvíce se děti vychovávají vlastním příkladem....

Co nicméně současné utahování šroubů v této oblasti dokáže zcela spolehlivě, je znemožnění normálního fungování řady institucí, poskytne vynikající živobytí právníkům a skvělou živnost pro využivatele nejrůznějších arbitráží.

Souhlasím, krást se nemá! Ale zákony k tomu příliš nevedou. Souhlasím, kontrola být má! Ale instituce musejí normálně fungovat, aby bylo co kontrolovat.

Udělat si politickou živnost z korupce a zákona o veřejných zakázkách je snadné. Nicméně k tomu aby se nekradlo a k tomu aby věci normálně fungovaly to rozhodně nepomáhá!

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 15.12. 2011