Lež jako válečná zbraň: Destabilizační kampaň proti Sýrii

16. 12. 2011 / Radim Gonda

Klasickým scénářem rozvracení zemí, jež se stávají obětí agrese, je využití národnostní či náboženské různosti, vytvoření páté kolony s pomocí tajných služeb zemí interventů, delegitimizační působení proti režimu, strukturám a představitelům napadených zemí, jež jsou vykreslovány jako tyranské a potlačující lidská práva svého obyvatelstva, přičemž jejich tolerování je popisováno jako neudržitelné. Zcela zásadní úlohu přitom sehrávají média zapřažená do válečného chomoutu, jež se stávají mimořádně důležitou zbraní. Média přebírající informace sloužící k delegitimizaci vlád a režimů napadených zemí mají přitom faktický informační monopol.i Síly zemí NATO, jak jsme tomu byli svědky posledně v případě napadení Libye, tvrdě cenzurují jimi nekontrolované informace a ohrožují na životě novináře, kteří odhalují jednání sil USA, NATO a jejich páté kolony. Příkladem může být snaha tzv. povstalců o zavraždění novinářů organizace Sítě Voltaire (Voltarie Network) Thierry Meyssana a Mahdiho Dariuse Nazemroayi v Tripolisu.ii Následuje tzv. humanitární agrese (Havlův termín "humanitární bombardování" se stal součástí newspeaku agresorů), nastolení loutkové vlády, kryjící kontrolu a okupaci země imperialistickými mocnostmi a vysávání jejího bohatství západními korporacemi. Válka je byznys. A nejde v ní jen o to, dobýt a vykořistit, ale také blokovat zdroje soupeřů. Se slábnutím ekonomické kapacity USA a EU souvisejícím se strukturální krizí kapitalismu v euroatlantické oblasti a se současným posilováním ekonomického potenciálu dalších velmocí, zejména Číny a Ruska, sílí meziimperialistické rozpory a agresivita. Projevem jsou rostoucí náklady na zbrojení a strategické rozhodnutí vládnoucí třídy USA eliminovat stůj co stůj možné zdroje konkurentů a pozdržet pomocí vojenských prostředků jejich růst, jenž ohrožuje supervelmocenskou dominanci USA ve světě, jejíž ekonomický základ ve srovnání s dalšími oslabuje. Proto se rozhořel boj o Afriku (důležitý zdroj energetických surovin Číny) a o Blízký a Střední východ (geopolitické pronikání k hranicím Ruska a Číny).iii

V tomto kontextu a v souvislosti s v poslední době rostoucím nátlakem a destabilizačním působením USA, zemí NATO (s důležitou rolí Turecka), Izraele a některých reakčních vlád států Arabského zálivu proti Sýrii je vhodné seznámit se příkladově se dvěma případy vytváření a šíření dezinformací, jejichž cílem je vykreslování syrského režimu jako zločinně tyranského a připravovat tím ospravedlnění pro intervenci a podmanění země. Sýrie je terčem destabilizační kampaně kvůli své dlouhodobé antiimperialistické pozici blokující snahy o prosazení úplné americko-izraelské hegemonie v oblasti a kvůli syrské podpoře hnutí odporu v Palestině, Libanonu, Iráku a v širším arabském regionu. Rozhodnutí Ligy arabských států o zmrazení členství Sýrie v této organizaci, na něž odpověděl milion Syřanů, kteří 13. listopadu 2011 vyšli do ulic na protest proti tomuto nátlaku, je jedním z intervenčních kroků směřujících k eskalaci napětí a napadení země. Imperialistické síly přitom vytvořily, vyzbrojily a financují teroristické skupiny, které v Sýrii vraždí nejen představitele režimu a ozbrojených sil, ale také řadové civilisty či intelektuální osobnosti z oblasti vědy, vzdělávání a kultury.

Případ Zejnap Al Husní V západních i arabských sdělovacích prostředcích, jež jsou informační zbraní NATO, jako je TV Al Džazíra, Al Arabíja, Al Hurra, CNN, BBC, francouzská TV France 24 a jiné, česká média samozřejmě nevyjímaje, se objevila informace o zavraždění 18tileté syrské ženy Zejnap Al Husní (nar. 1. 1. 1993) pocházející z Bab al-Souba. Podle zpravodajství protisyrských médií se Zejnap údajně stala obětí syrských bezpečnostních sil, které ji měly 28. července 2011 zatknout, prý aby tím vydíraly jejího bratra, jenž byl popsán jako opoziční bojovník proti režimu, a brutálním způsobem ji údajně mučily, stáhly z kůže, uřízly jí hlavu a rozčtvrtily ji. Podle těchto médií měly následně syrské bezpečnostní síly kontaktovat její rodinu a nabídnout předání jejího těla výměnou za vydání jejího zmíněného bratra policii. Kdo by nebyl emocionálně pohnut a pobouřen něčím tak zvráceným a krutým? Jenže... kdyby to nebyla účelová lež.

Byl vytvořen emocionálně strhující příběh a vysílán opakovaně protisyrskými médii v čele s TV Al Arabíja a TV Al Džazíra. Výše zmíněná média dokonce ukazovala záběry z jejího pohřbu, kde byla údajná Zejnap nesena na márách, ovšem její tělo a tvář byla zakryta, takže nebylo možné rozeznat, koho vlastně pohřbívají. Televize přizvaly tzv. aktivisty na obranu lidských práv, kteří emočně exaltovanými projevy přilévali další olej do ohně. Následně zástupci organizací jako je Amnesty International začali odsuzovat Sýrii a žádali potrestání údajných viníků. Organizace Human Rights Watch (HRW) dokonce vznesla podnět vůči OSN, aby bylo iniciováno vyšetřování syrských bezpečnostních sil ve věci zabití Zejnep Al Husní. Viceprezident HRW Joe Stork výslovně obvinil syrskou bezpečnost ze zavraždění Zejnap a zneuctění jejího těla. Syrská vláda začala dostávat protesty ze zahraničí a na Facebooku byla rozpoutána obrovská kampaň s hesly jako "Na Zejnap nezapomeneme". Lidé, kteří se do ní zapojili, umísťovali v diskusích její fotografii a podobně. Ze Zejnap byla vytvořena největší mučednice sil usilujících v Sýrii o převrat.

Ovšem... Po nějaké době se sama Zejnap Al Husní přihlásila syrské policii, s občanským průkazem v ruce uvedla svoji totožnost a řekla, že v TV slyšela, že měla být syrskými bezpečnostními silami zatčena a umučena k smrti. Prohlásila, že chce žít, provdat se, mít děti a žít normálním životem a že se bojí o svůj život, který je v případě, že by na ni přišli ti, kdo zfabrikovali fámu o jejím zavraždění, v přímém ohrožení, protože tyto síly mají zájem, aby nebyla odhalena pravda o účelové lži. Uvedla, že sama ze své vůle utekla ze svého domova, protože ji její bratři týrali a následně se skrývala u příbuzných. Když se dozvěděla o tom, k čemu je její jméno zneužíváno, dostala veliký strach o svůj život a nakonec se rozhodla přihlásit se na policii. Jak také uvedla, nikdy nebyla zatčena ani policií zastrašována a policie před vypuštěním fámy o jejím zavraždění nikdy nevstoupila do domu jejích rodičů. Média zapojená do propagandistické mašinérie NATO a jeho spojenců byla průkazně usvědčena ze lži.

Syrská televize pořídila s Zejnap Al-Husní 4. října 2011 rozhovor. Pozvala rovněž její matku, která potvrdila její totožnost. Organizace Amnesty International a Human Rights Watch následně u rodičů Zejnap samy prověřily, že je Zejnap na živu. Amnesty International se následně omluvila za to, že se opírala o nepravdivé informace.

Případ Ahmeda Bej Jásího Příběh syrského občana Ahmeda Bej Jásího začíná v pobřežním regionu města Banjas, kde žije obyvatelstvo nábožensky rozlišené na alavity a sunnity. Umělé rozeštvávání společnosti s využíváním náboženské karty přineslo v této oblasti oběť na životě. Stal se jí alavita, který pracoval na tržišti v Banjasu, jenž se jmenoval Nidal Ženút, kterého místní skupina sunnitů dovedená k extrémnímu jednání napadla, mučila, tahala po tržnici, ubodala jej noži a následně rozčtvrtila a hodila do popelnice. Aby rozšířili strach u příslušníků jiných náboženských směrů, vyfotili si vrazi své řádění a následně je zveřejnili. Když se o tom dozvěděli lidé z blízkých alavitských obcí, byli pobouřeni a přišli do vesnice Al Bajda, z níž podle jejich mínění pocházeli pachatelé hrůzné vraždy. V záchvatu pomsty shromáždili ve středu vesnice místní muže a zbili je. Své počínání si rovněž vyfotili a zveřejnili. Dosud má příběh odsouzeníhodného násilí, které je vyvoláváno s cílem destabilizace země, a jakmile jednou rozpoutáno šíří se již samospádem, v němž sehrál Bej Jásí svoji roli a v němž měl sehrát roli i pro zájmy sil, o jejichž záměrech se svojí osobou neměl ani potuchy, pravdivé kořeny.

Syrské úřady, s cílem zabránit šíření napětí, popřely, že by se něco takového stalo. V reakci na to vystoupil na videozáznamu mladý muž Ahmed Bej Jásí prokazující se svým občanským průkazem a učinil výpověď o násilí, které se odehrálo. A na tomto místě už začíná jiný příběh, který je součástí mozaiky destabilizačního působení tajných služeb interventů proti Sýrii.

Syrské bezpečnostní síly totiž následně v této oblasti zatkly dva občany jiné arabské země, kteří při výslechu přiznali, že sem přišli s úkolem zavraždit Ahmeda Bej Jásího. Uvedli, že cílem bylo následně obvinit z jeho smrti syrské bezpečnostní síly a využít rozhořčení k destabilizaci situace a útokům na syrský režim. Bej Jásího cena pro protisyrské síly vycházela právě z jeho zmíněného vystoupení s občanským průkazem a z výpovědi, jež zpochybnila ututlávání nepokojů v oblasti syrskými úřady. Syrská bezpečnost Ahmeda Bej Jásího konfrontovala se dvěma zadrženými vrahy a sdělila mu, co ho mělo čekat. Zároveň přiměla dva zadržené, aby pokračovali ve hře, tak jak byla jejich nadřízenými nastavena. Dva cizinci měli po zavraždění Bej Jásího zatelefonovat do Libanonu, odkud měla být vypuštěna zpráva o jeho zabití. Zatčení tak pod dohledem učinili a již druhého dne zahraniční média zabývající se sledováním situace v Sýrii informovala o umučení Bej Jásího. Jedna syrská opoziční skupina v zahraničí dokonce tvrdila, že má v syrských bezpečnostních silách svůj tajný zdroj, který prozradil veškeré podrobnosti o údajném umučení Bej Jásího, včetně toho, že mu velitel policie údajně rozšlápl hlavu, až z ní vystříkl mozek. Podobně jako v případě fámy o Zejnap Al Husní se na Facebooku rozpoutala obrovská kampaň a vlna vášní, přičemž zapojení lidé v ní vyhlašovali hesla jako "Bej Jásí je náš mučedník" apod. Syrské úřady nechaly asi týden na projevení se kampaně a poté syrská televize odvysílala rozhovor s Ahmedem Bej Jásím, v kterém uvedl, že je živý a opět se prokázal svým občanským průkazem, s nímž se už jednou stal mediálně známou osobou.

Závěr Toto jsou pouhé dva z řady případů lživé "dělostřelecké přípravy", jejímž cílem je destabilizace a deligitimizace syrského režimu a sil, jež jej více či méně podporují v odporu proti vnějšímu zasahování. Některé z těchto desinformačních útoků byly odhaleny, většina z nich, jak lze předpokládat, byla a je realizována bez zjištění a usvědčení jejich vykonavatelů a organizátorů.

Bránit se účinné psychologické válce vedené prostřednictvím masmédií je nesmírně těžké. Posluchači, diváci a čtenáři jsou 24 hodin denně bombardováni krátkými, mnohdy téměř heslovitými a hlavně stále opakovanými tvrzeními. Možnosti a zájem drtivé části veřejnosti ověřovat si tato jim záměrně servírovaná a účelově produkovaná sdělení jsou přitom zcela minimální, a to jak z důvodu informační bariéry účinně odstiňující a blokující informační kanály ukazující skutečný průběh událostí, tak z důvodu nedostatku času, jenž musí většina běžných občanů věnovat honbě za vyděláváním na živobytí a dalšími běžnými životními činnostmi. Procento profesionálních novinářů, politologů a motivovaných zájemců o mezinárodní politiku je v naší společnosti i všude jinde přirozeně mizivé. Působení na emoce pomocí (často falešných, odjinud pocházejících či přímo zrežírovaných) obrazů a účelových hesel, jejichž pravdivost lze těžko ověřovat, se stalo nástrojem kontroly veřejného mínění a zbraní, jejíž dopady převyšují účinnost klasických konvenčních zbraní v moderní válce.

(Autor je bývalým místopředsedou Ústřední rady Komunistického svazu mládeže.)

Vytisknout