Konec eura?

14. 12. 2011 / Boris Cvek

Myslím, že nikdo, snad kromě Václava Klause a dcery pana Le Pena, která reprezentuje francouzskou Národní frontu, stranu rasistickou až fašistickou, nechce pád eura. Nechce ho ani britský premiér Cameron. Problémem je, že se zdá, že události jsou rychlejší než schopnost evropských politiků rozhodovat a nalézat nějaké vize. Když německá kancléřka prohlásí, že na záchranu eurozóny nedá Německo, pokladnice Evropy, už ani cent navíc, připadá mi to téměř jako projev zoufalství.

Co tedy zbývá? Nebylo by lepší, kdyby státy jako Řecko vyhlásily přechod na svou původní měnu, devalvaci této měny a vydaly se cestou kdysi zbankrotovalé Argentiny, relativně úspěšnou a nezávislou na MMF?

Nová smlouva, pokud by měla vést k větší federalizaci EU a k předejití chybám minulosti, je jistě něco, čemu jako bytostný eurofil držím palce. Mohl by se do budoucna třeba konečně začít opravdu dodržovat Pakt stability a růstu, který nedodržovalo ani samo Německo (schodek veřejných financí nesmí překročit 3 % HDP, veřejný dluh musí být menší než 60 % HDP nebo se musí snižovat).

Jenže důsledky chyb minulosti se tím neodstraní. Podle mého názoru by důsledky špatných investic měli nést sami investoři a vůbec ti, kdo slepě investovali, aniž by mohli mít rozumné očekávání návratnosti takových investic. Tedy minimálně Řecko a možná i další země by měly přestat platit své dluhy.

Jestli tím utrpí západní banky jako tito "slepí investoři", mělo by se to říci a diskutovat na této úrovni, nikoli se tvářit tak, že evropská veřejnost, zejména pak ta německá, musí zaplatit chyby investorů, neboť to -- zejména v době krize -- vede k pochopitelné nevoli a možnosti celkového rozpadu eurozóny. To, že prezident Bush a prezident Obama podrželi americké banky obrovskou injekcí z veřejných peněz jako "odměnu" za to, že tyto banky špatně investovaly do hypoték a vytvářely tzv. toxická aktiva, nevedlo ke stabilizaci ničeho jiného než vleklé krize, která se zhmotňuje v hnutí Occupy Wall Street.

Potřebujeme asi hlubší změny a regulace finančního trhu, než jenom pořád platit nerozum investorů a sklízet za to úsměv lidí, jako je Václav Klaus a paní Le Penová, lidí, kteří čekají na všeobecný rozvrat a nejnižší vášně, aby se jich chopili a prosadili své fašistické tendence.

Merkelová: Na záchranu eurozóny nedáme už ani cent navíc. A akcie propadly p>

Stability and Growth Pact

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 14.12. 2011