Děj se vůle naše!

16. 12. 2011 / Václav Dušek

Zvědavost působí bouřlivou vášeň. Nejjednodušší věci chápeme nejobtížněji. Signum stupiditalis, odznak hlouposti, nosil zastupitel lidu v klopě saka; starých zvyků se holt snadno nezbavíš.

Narušování soukromí jest povoleno! Jak u koho, samozřejmě. Tajnost je u nás neznámé slovo; vše se v Česku rozkecá, noviny bývají neustále v předstihu; novináři domněle určují vývoj třeba i stokrát opakovanou lží, která se stane pravdou. Do novin a sdělovacích prostředků chodí politici na kobereček, nezáleží na partaji a výši hřadla. Usmívají se přitrouble, jako by dorazli z Čukotky do civilizace, a snaží se vyhovět katům žurnalistického řemesla, aby si nepopudili voličské kádry; často se jim přitom huby křiví, avšak ulice je ulice, volič je volič! Bavič nebavič, travič.

Potkan, vyčuránek i neználek, mažou si schody jeden druhému a prostý člověk si libuje, jak mnoho těch politických kuřat je průměrnějších než nejposlednější hospodský nádeník, jehož slovník patří na záchodek a místo mozku má skutečně z piva kostku. A najdou se i politická kuřátka, co hnízdí v krajích a okresech, natřásají se jako pávi, protože Karáčí a Šanghaj, nakonec i ten Ňújork uřídí snadno levou zadní a -- jen je pusťte do světa a nezbavíte se hladomoru, v poklidných mírových krajích vypukne válka, byť jen fackovací.

Trpaslík lechtá obra na chodidlech a věří, že nebude zašlápnut -- občas trpajzlíka však noha obra rozdrtí a to je hnedka potom štkavého pláče na vývoz do rozvojových krajin. Obchodovat se musí! Toť známo! A ke kšeftu patří lobing i loping, jakápak korupce, jaképak ministerské přehmaty -- do kšeftu patří morálka asi jako med či jed!? Úzkostliví spoluobčané, smiřte se s tím, že naše zbraně zabijí i nevinné lidičky -- zkrátka se nám jaksi přimotali do válečného víru a generálské hlavy mají jiné starosti než se zabývat náhodným bombardováním či střelbou -- hlavně aby lampasy držely na vyžehlených gatích a na hrudi se blýštilo metálů jako o vojenském posvícení za krále Klacka!

Memento mori -- pamatuj na smrt, Lichokopytníku!

Metakritika -- kritika kritiky je účelově přemílána, aby se zahnaly černé myšlenky lidu, který stále reptá -- a přitom politická věrchuška to s námi myslí upřímně! Mikroparaziti pronikli do všech vrstev volených organizačních struktur.

Porevoluční režiséři se chopili kusu zvaného -- Hrrr na lid s lidem, aneb veselice do rána. Svatouch starostenský, zvaný trpaslík nikotinový, namlouvá svoje rozumy v médicích v odvážném domnění, že je komikem v dobách tragických. Co vše ví, filuta; všude byl a kadí na zlatým hajzlu. Ochablost, netečnost, otupělost, licitování, litanie, livreje; tančíme truchlivě, smutně, chybí velkolepost i velkorysost, duchovní zpěvy, žalmy; novodobé leproserie ducha čekají na panelákové architekty; musíme žít hbitě, lehce, svěže, nápaditě, odvážně, pokorně, uvědoměle i neuvědoměle, vyměřený čas bytostem nelze vykupčit.

Stát jsem já! Údajná slova Ludvíka XIV. trochu připomínají i naše politické tmáře a zasvěcence do jakékoli i vzdálené jim problematiky! Ležérní přístup, prosím, ale pár neschopných vzbuzuje v občanovi černou myšlenku, že politika je skutečně svinstvo -- politika dobrá je pro politika dobrá; hambáře najdeš všude, chceš-li změnu, poznávej lidi a nevol bacilonosiče!

Naši vůlí budiž odstranit ze hry lupiče, lháře, podvodníky, ovšem na vlastní nebezpečí. Čistění kanálů je obtížná a nekonečná namahavá práce. Po zimě přijde jaro kvetoucích myšlenek a nadějí. Říkej pravdu, miluj pravdu, bojuj za pravdu! Máte pravdu Mistře Jane, také své zkušenosti s vrchností, což? Můžeš křičet, že nechceš být zachráněn, zachráněn budeš.

Karatelé v bordelu, mlčte a nerušte! Dokonalost lidská je pofidérní termín! Nedokonalostí se dosahuje pokroku, milánci! Dokonalost sama je záhuba veškerého pokroku na východě i západě, na severu i jihu.

Je dobře vědět, v čí ruce jsme upadli. A nelhat si -- pak poznáme, jak křehká hranice je mezi snem a realitou. Pamatujete? Už žádné vojenské pakty a vyhrožování! Zbraně musí mlčet! Generalita bude obměněna. Musí se změnit uvažování starých struktur a pokud napapaní strejci nepochopí světové trendy, půjdou do penze, do stranických chatových kolonií v hlubokých hvozdech. Mnohdy včerejší modrokošilatí navlékli fraky do svobodomyslné společnosti čekající na ztracené ovečky s otevřenou náručí.

A kdesi za horami a řekami rokovali na uzavřených jednáních přátelé, dávno před uchopením moci novými chřástali, jak zachovat hranice poslušnosti -- jenže ani akademici nevěděli, jak požadovaného dosáhnout.

Včerejší hrdinové se štětí, jak bylo záludně naloženo s jejich vítězstvím demokracie na věčné časy. Děj se vůle naše! Marže potravin, gilotina zemědělců! Půda k zástavbě marketů a průmyslových zón přinese lidem práci, zatím nic moc. Zlato průmyslu se proměnilo přečasto ve zlato kočičí. Vlajkové lodě keramiky, skla a další šly rychle ke dnu ekonomického oceánu.

Svět chce výrobky laciné -- čert vezmi kvalitu, přihraj lacinou pracovní sílu a nepřekážej rozvoji! Pryč je čas naděje, že budeme tančit samou radostí od rána do večera. Taneční hodiny doznaly změn. Pomalu, ale jistě. Ovšem žijeme, bratři, toť příjemná zpráva. Ono se jinde lidem žije mnohem hůře -- jaké uklidnění pro masy prozřelých i chudobou ducha podezřelých! Věstonický Venuš se v mnohém mýlil, kdo z lidí se však nemýlí?

Vytisknout