Projev mocenské zvůle

17. 10. 2011 / Milan Valach

Podle předloženého návrhu může být celostátní referendum vypsáno při splnění několika podmínek:

• 1) Občané shromáždí 250 000 tisíc podpisů
• 2) Návrh bude schválen ve společném hlasování Sněmovny a Senátu, a to ústavní většinou
• 3) Návrh nebude napadnut u Ústavního soudu a tímto soudem zrušen jako protiústavní
• 4) O stejné věci je možné vypsat referendum nejdříve za dva roky od posledního hlasování
• 5) Hlasování se zúčastní nejméně 35% oprávněných voličů

Již první podmínka činí celostátní referendum prakticky neuskutečnitelným. Je jasné, že návrh jde v duchu politických podvodů na voličích a lživých slibů, kterými proslula nejen strana Věci veřejné, jíž je Karolína Peake členkou, ale celá současná vládní koalice.

Praktické zkušenosti zemí, kde má přímá demokracie již dlouhou tradici, ukazují, že přímé hlasování občanů se může stát účinným nástrojem pro prosazení naší společné vůle jen, když se nutný počet podpisů pohybuje kolem 1% všech oprávněných občanů.

Druhá podmínka je ovšem naprostým výsměchem nejen právu, ale demokracii vůbec. Občané něco požadují, ale na jimi placených zástupcích je, jestli jim vyhoví, nebo ne. A aby se naši arogantní politikové pojistili před případnými zrádci ve vlastních řadách, musí nám tuto milost hlasování dát ústavní, tj. 3/5 většina všech poslanců a senátorů.

Tento nesmysl je nutno zopakovat, abychom se ujistili, že se opravdu někdo odváží tento právní paskvil předložit jako vážně míněný návrh. Karolína Peake nepředkládá návrh na přijetí ústavního zákona, podle nějž by bylo možné pořádat celostátní referenda! Ona předkládá návrh ústavního zákona na přijímání ústavních zákonů o celostátním referendu, a to o každém zvlášť a znovu!!!

To není jen hloupost, to je především arogance moci.

Je šokující, že si vůbec něco takového mohou naši politici dovolit. Vypovídá to hodně o tom, co si myslí o občanech, jak hluboce jimi pohrdají.

Ve světle tohoto požadavku je ona podmínka platnosti v podobě požadavku účasti 35% oprávněných občanů jen nevinnou hrou, jen drobným ponížením, plivancem do tváře demokracie a občanů samotných. Anebo snad platí tento požadavek i u obecních, parlamentních a senátních voleb?! Kolik senátorů a europoslanců by získalo svá dobře placená a mnoha dalšími výhodami obdařená místa, kdyby při jejich volbě platila stejná podmínka?

Ano, to jsou ti pánové a dámy, kteří by podle předloženého návrhu z výše své panské zvůle rozhodovali o tom, jestli my sami smíme v našem vlastním státě o něčem rozhodnout.

Námi zvolení, námi placení -- a přece mají pro nás občany jen pohrdání.

Ale především jsme neměli rozhodnout o tom, že právě takoví lidé získají v této zemi moc. Jejich zvolení byla naše největší občanská chyba. Přímá demokracie ovšem není založena na přesvědčení, že občané jsou jako celek neomylní, ale na možnosti každý omyl rychle napravit. A tak, pokud zvolili špatně, mohou v referendu rozhodnout o rozpuštění parlamentu a o vypsání nových předčasných voleb.

Hnutí za přímou demokracii požaduje schválení zákona o celostátním referendu vyhlašovaném na základě petice občanů, a to za těchto podmínek:

• 1) zákonem požadovaný počet podpisů pod petici žádající vypsání referenda nesmí být větší než 1% všech oprávněných voličů
• 2) referendum je závazné a platné bez ohledu na počet zúčastněných voličů
• 3) referendum může být vypsáno o všech otázkách, o nichž mají právo rozhodovat naši volení zástupci, tj. např. i o rozpuštění parlamentu.

Naléhavost tohoto požadavku je zřejmá zvláště dnes, kdy vláda, která má minimální podporu občanů, prosazuje zákony, které jsou prospěšné jen nejbohatší menšině. Celostátní referendum je nejdemokratičtější způsob, jak po vzoru Islandu (masové demonstrace občanů) a Lotyšska (schváleno v celostátním referendu) rozhodnout o rozpuštění parlamentu a vypsání předčasných voleb. Jen předčasné volby mohou ukončit působení této vlády! Námi zvolení, námi placení -- a přece mají pro nás občany jen pohrdání.

Proč je tomu tak?

Především proto, že my sami nemáme dost sebeúcty, dost sebevědomí. Především proto, že nás v ulicích zatím nebyly statisíce, jako v listopadu 1989. Ale i tehdejší držitelka jediné pravdy, mocí opilá KSČ nepředpokládala, že bude od moci vyhnána statisíci revoltujících lidí v ulicích a na náměstích. Je nutné se rozpomenout na tuto tradici!

Ale nestačí jen vyměnit jednu stranu za jinou, jednoho politika za jiného. Pokud již nechceme žít v zemi, v níž se arogance, lež a podvod stává normou, pak musí být naším cílem změna systému.

Zastupitelská demokracie selhala, je čas na demokracii přímou!

(Autor je mluvčím Hnutí za přímou demokracii.)

Vytisknout