Chléb a hry

16. 9. 2011 / Karel Dolejší

"...usmívám se nasládle
smažím tura na sádle
zpívám píseň o žrádle
neboť to se může..."
Karel Kryl

Boris Cvek se ve svém článku o hysterii kolem tragické smrti hokejistů dopustil, technicky vzato, neúplné indukce, a byl za to právem kritizován. Ovšem skutečnost, že autor ze spousty vyvádějících spoluobčanů neoprávněně zobecnil na většinu, nemůže sama o sobě diskvalifikovat téma, jímž se v článku zabýval.

Nikde pochopitelně nelze zjistit, co "prožívá" většina Čechů. Ale už samotný fakt, že se událostí tak pompézních a nevkusných jako loučení s tragicky zesnulými hokejisty (kteří si ovšem zasloužili důstojný státní pohřeb) zúčastnilo tolik lidí, a ještě více jich vůbec sneslo zpravodajské šílenství s celou záležitostí spojené, vypovídá cosi o tom, jak plytce a ovlivnitelně někteří z našich spoluobčanů žijí.

Staří Římané, jak známo, měli pro své politicky pacifikované dvojí: Chléb a hry.

Tento stát se už léta o chleba nestará. O hry se ale dovede postarat náramně: Počínaje etudami hradního ochotnického spolku přes Klub osamělých (?) rasistů ve státní službě až po předstírání žalu u hrobu neznámého hokejisty...

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 16.9. 2011