POZNÁMKA NA OKRAJ:

O moci a bezmoci, neboli Vydírán může být jen ten, kdo to dovolí

16. 9. 2011 / Uwe Ladwig

Když jsem četl ve Spiegel online článek Stefana Kaisera "Jak finanční svět vydírá politiky" (Wie die Finanzwelt die Politik erpresst), tak jsem si znova všiml, že psaní o jednání finančních trhů odvádí pozornost čtenářů od skutečně jednajících osob a dává dokonce úmyslně nebo neúmyslně politikům svobodu jednat jen v zájmu majitelů bank.

U Kaisera lze například v němčině číst: "Především je od (případu) Lehman jasné: Mnohé banky jsou tak velké, že je vlády nemohou nechat zbankrotovat. V důsledku to znamenalo, že finanční giganti maji záruku přežití. (A tím pádem) Politika je vydíratelná." To je ale základní chyba, protože samozřejmě systémově důležité banky mohly být zachráněny znárodněním. A pokud by existující dluhy byly vyšší než hodnota společnosti, mohly být vybrány od jejich akcionářů.

Vydírán může být jen ten, kdo to dovolí, to ovšem platí i pro politiky. Ale ten, kdo tvrdí, že převzetí bankovního dluhu ze strany státu byla jediná alternativa k záchraně systémově důležitých bank, ten argumentuje z nedbalosti, z neznalosti -- nebo je dokonce v podezření, že je lobbyistou majitelů bank. Nebo si taky myslíte, že banky se nedají znárodnit?

Hypoteční, finanční ... ekonomická krize
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 16.9. 2011