Pier Paolo Pasolini: Zuřivý vzdor

12. 9. 2011

Pier Paolo Pasolini: Zuřivý vzdor. Fra, Praha 2011, přeložil Tomáš Matras, 170 str.

Pier Paolo Pasolini (1922 - 1975) byl v českém prostředí doposud znám téměř pouze jako vynikající filmový režisér celovečerních filmů. Chvála tomu, kdo si vzpomene na české překlady Darmošlapů, Zběsilého života či Nečistých skutků - Amado Mio. Nicméně dílo tohoto velmi plodného autora zahrnuje další romány, poezii, scénáře, krátkometrážní a povídkové filmy, divadelní hry, eseje, překlady a též příležitostné malby. Autorovým uměleckým jazykem není vždy "národní" italština, ale též "místní" furlánština a dialekty - ponejvíce římský a neapolský - a to i v přeneseném významu slova, píše Tomáš Matras.

S odstupem téměř 36 let od Pasoliniho násilné smrti se kromě filmové tvorby považuje za nejlepší a nejvýznamnější autorova tvorba básnická a esejistická. Právě do filmů, básní a esejů se Pasolinimu podařilo vtělit to nejdůležitější ze své poetiky, která čerpá z na první pohled protichůdné kombinace hlubokého ponoru do skutečnosti a pokročilého abstraktního myšlení. Toto vše je služebníkem maximální sdělnosti, o kterou se autor pokoušel značnou část svého uměleckého života. Hlavním Pasoliniho zájmem je člověk, jeho postavení ve společnosti, jeho hodnoty, vizáž a chování, místo kde žije, síly, které člověka formují a moc, která ho deformuje.

Tímto souborem předkládáme poprvé českému čtenáři výběr 21 esejů ze závěrečných let autorova života, sebraných v proslulých sbírkách Korzárské spisy (1975) a Luteránské listy (1976). Pasolini se v nich projevuje jako osamělý a nesmiřitelný kritik, přesněji řečeno vyhraněnou kritičností vůči všemu a vůči všem vede svůj nerovný a zoufalý odboj vůči současnosti a vůči silám, které proměnily svět kdysi rolnické a zaostalé Itálie v noční můru postmoderní konzumní společnosti. V noční můru Itálie, která se vzhlíží v hédonismu, akulturaci a zfalšovaných hodnotách. Opakuje témata a své litanie, těžce oddychuje, z posledních sil nabíjí své kritické zbraně a nelítostně pálí kolem sebe. Míří na nás všechny a téměř nikdy nemine cíl. Pasolinimu bylo zejména v posledních letech jeho uměleckého života vytýkáno, že často mluví o oblastech, ve kterých mu chybí erudice a sečtělost - zvláště v sociologii a jí příbuzných vědách.

Nicméně se autorovi daří do těchto vědních disciplín proniknout velmi hluboko, jeho "pohled zvenčí", jakkoliv se zdá "neodborný či "nepodložený", je možná právě proto - nezatížený a současně velmi citlivý a prožívaný - velmi originální a hlavně objevný. Zvláštností těchto posledních esejí je, že čím více se zdá jeho pohled schematický, tím lépe autor odhaluje a pojmenovává zahalovanou skutečnost.

Tím nejdůležitějším rysem těchto autorových labutích písní ovšem je, že nejsou pouhým teoretizováním, recyklací již dříve známých témat či odlehčenou kavárenskou diskuzí - jedná se o myšlenky a zjištění, která jsou autorem (bolestně) na vlastní kůži prožívány a kontemplovány.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 12.9. 2011