Kam se po čtvrtku pohnul český svět?

17. 6. 2011 / Miloš Dokulil

Pochopitelně jakmile bereme v úvahu, že ten údajně nastavený středeční trialog ("tripartita") ve vlastním svém smyslu byl ještě před samotným vyhlášením odborářské stávky projektován a následně i vnímán jako kritika vlády, jejímiž ústy -- snad nikoli nutně -- se stali odboroví předáci na úseku dopravy, posunulo se její kvalifikující předznamenání od čistě pracovně-mzdových otázek na pole především politické. Takto to vyjádřila ústy premiéra Nečase i vláda. Nevím, proč se zrovna tomuto ostří chystané stávky někteří odboráři bránili.

O mnohých problémech dneška byla povědomost dokonce již před listopadovým převratem. O nutnosti penzijní reformy nebo potřebě účinnější zdravotní péče se nemálo hovořilo už před listopadem 1989. Když mělo dojít také k novým formám pracovně-právních a tržních vztahů, přicházela v úvahu rovněž nová daňová reforma (jak v přímých daních, tak v dani z přidané hodnoty). Jako horký brambor si tyto neodkladné úkoly přehazovaly jedna vláda od druhé. Když se konečně jedna vláda (ta Nečasova) tohoto úkolu vážně ujala, začaly nemalé problémy.

Nikdy nelze říci, že nějaká nová úprava (čehokoli) bude vyhovovat všem. Zvláště problematická ta nová opatření budou tehdy, pokud k nim dojde zrovna v situaci, když ještě hospodářství si moc "nevyskakuje" (protože má za sebou pořád ještě období hospodářské recese). Dobře se ovšem ví, že při jistých vyhlídkách na další poměrnou prosperitu bývají občané náchylnější k dočasnému uskrovnění. (Taková situace byla ještě v ČSFR před 20 lety.) Jenže hlásejte vodu, když je vidět, jak jiní si pijí víno. V korupčním prostředí lze jen problematicky uplatnit konsenzus pro jakoby paušální "utahování opasků". Tento problém v dnešní naší situaci je umocňován tím, že občan má tu přispět svými 30 korunami, tam zase se dramatičtěji uskrovnit ve svých celkových výdajích (protože jisté produkty se skokem -- či technicky skoky dvěma -- zdraží ještě viditelněji), přičemž se málem denně dovídá o tom, jak jistí lidé "nahoře" si žijí a mohou se bez rozpaků chovat ne zrovna morálně... ("V dobré víře" si zaspekulují třeba s pozemky, kde se bude něco stavět, anebo si řeknou o úplatek, aby zprostředkovali realizaci nějaké lukrativní zakázky.)

Takže honem k věci: Ani nějak nevím, zda dopravákům nutně a na prvním místě záleželo tentokrát na tom, aby dostali -- a kolik asi -- přidáno na platech, což bývá priorita většiny stávek všude na světě. Na opačné straně barikády je ovšem otázka, za jakou cenu -- a v jakém termínu -- mají být pod střechou některá opatření, na něž čeká občan 20 let? (Je možné "klidně" přehlížet, že opozice chce všechny ty reformy paušálně zrušit?! Copak stávající vláda má vystaráno na nemálo let dopředu?) --- Bez ohledu na to, že stávajících důchodců se to netýká, pro mnohá povolání stále pozdější odchod do důchodu může být nemálo citlivou otázkou. (Už teď podmíněný slib z vládních pozic, že se tento věk nebude zvyšovat nad 67 let věku, případně o 5 let nižší hranice pro fyzicky náročná povolání, to už vypadá jako solidnější "zpátečka" ze Strakovy akademie vůči stávkujícím, a už jako jistý "bonus" ze středy, čímž ale čtvrteční stávka odvolána nebyla. Copak nejsou "ve hře" zásadnější problémy kolem důchodové reformy vcelku? Je nemálo diskutabilní stávající vládní projekt o "třech sloupech" ke krytí těch důchodů.) --- Teď jsme zatím nemluvili o problematice jednotného zdanění (zatěžujícího rozpočty spotřebitelů) a krácení sociálních dávek; o "nadstandardech" ve zdravotnictví nebo škrtech některých dílčích výhod ("benefitů") nemluvě. Boj s korupcí také zatím nevypadá slavně...

Asi bychom si měli dát malou lekci z kupeckých počtů. Vláda údajně představuje výkonnou moc pro všechny občany bez výjimky. Tuto moc představovala okamžitě po volbách bez toho prostořekého omezení, že by to tehdy bylo jen "údajně". V parlamentě tato nynější, koaliční vláda ovšem měla -- a dosud má -- slušnou nadpoloviční většinu. Jenže podle různých a vzájemně se přijatelně shodujících průzkumů dnes by stávající koaliční uskupení před voliči neobstálo. Vítězem příštích voleb za stávající rozhádanosti koaličních stran by byla ČSSD (s tichou podporou KSČM by mohla ustavit příští funkční menšinovou vládu). Takže: je-li čtvrteční stávka vnímána také (ne-li především) jako politický protest proti konání stávající koaliční vlády, je to hodně vážná výstraha. Nedivme se, pokud předseda ČSSD Bohuslav Sobotka před stávkou zahřímal, že se má stávající vláda poděkovat a vypsat předčasné volby. Naše nynější koaliční vláda si ovšem počíná, jako kdyby byla stále zaštítěná voliči, kteří jí dali důvěru před rokem. Už před stávkou lítala čísla, že snad 70 % (ne-li dokonce 90 %) fandí stávce... Kde tedy zůstala ebedůvěra naší stávající vlády? Jen v přepočtených a opakovaně se denně přepravujících milionech občanů, které nepřepravily vlaky nebo metro (spolu s tramvajemi a autobusy, co také nejezdily)?

A počítejme hned síly na "druhé" straně. Jednodenní stávku samozřejmě vyhlásily odbory. Přitom nešlo o "generální" stávku! Kdo aspoň přibližně ví, kolik je organizovaných odborářů v dopravě (nebo v "Kovo")? I ti odborářsky neorganizovaní se kupodivu v nemalých počtech ke stávce přidali. (Také nepřehlédněme, že sociálnědemokratickému primátorovi Brna se podařil nemálo "husarský" kousek: taková dohoda s představiteli odborů v dopravě v rámci Brna, že alespoň ve špičkách ráno a večer na vybraných linkách doprava -- "nestávkokazecky" -- fungovala!) I když ještě v neděli před stávkou odborářský předák B. Dufek hrozil "živelně" probíhajícími blokádami, bylo jasné, že mnohem důležitější bude masová podpora odboráři vyhlášené stávky než nějaké její silácké (a nekontrolovatelné, a tedy i riskantní!) provedení. Teď ještě pochopitelně neznám celkový počet těch, kteří také manifestačním průvodem Prahou naznačí svou nespokojenost (před Úřadem vlády, u Ministerstva financí a před Hradem). --- Asi by se nemělo zapomínat na to, že čelná funkce v odborech a jejich mediálně dobře propagované akce nejednou kvalifikovaly jako "výtah" do špičkových funkcí ve státě, jako M. Štěcha nebo Z. Škromacha (ne-li dokonce v Bruselu, jako R. Falbra), bez ohledu na početnost členské odborářské základny (nebo i personální spřízněnost odborářských předáků s ČSSD).

Na jedné straně jsou reformy ve státě v řadě sektorů naprosto nutné (a už měly být uvedeny dávno v život!). Zároveň se asi moc nehodí všechny hříchy svalovat jen na současnou nebo minulou "opozici" (když se "pravice" dokázala nejednou dohodnout s "levicí", třeba i podle "opozičně-smluvního" modelu). Je také zajímavé, že tam, kde dochází ke zvyšování cen nějakých produktů, nutně to zároveň a automaticky nevede ke zvýšení podnikavosti v odpovídajících oborech; zatím jen málo péče věnoval tento stát malému a střednímu podnikání. (Zarážející je, pokud se nemalé procento spotřebitelů rozhoduje ke koupi podle nabídnuté ceny, nikoli kvůli lepší kvalitě a větší spolehlivosti výrobku.) Ani se nutně nezdá, že nastoupená daňová politika v ČR je optimální. Je poněkud ojedinělá v rámci EU (snad jen Dánsko si počíná podobně jako my); přitom jak v přímém zdanění ekonomické činnosti, tak v dani z přidané hodnoty jsou možná vzájemně odlišná řešení. Naše Ministerstvo financí si zatím přednostně hledí  různých děr v "ementálu" než přímo možná toho, jaká asi bude jeho celková příští porce. Nelze také jen mlčky přehlížet to, jaká zase se vyrojila polemika kolem toho, kdo by měl napříště pátrat po případech korupce, když ani na prokuraturách nebo soudech také není všechno v pořádku a když nejeden případ má personálně (a tím spíše stranicky) citlivé pozadí. Ještě že stále je pohotově ten už tolik let fungující koberec, pod který se pořád zametá, zametá a zametá?

Takže: Pokud by se jednání nakonec nezúžilo třeba jen na režijky či stravenky, anebo na světlo ramp pro několik odborových předáků, přesto by ten dopravácky prostávkovaný čtvrtek (16. 6.) mohl vypadat taky třeba jen jako sociálnědemokraticky zaštítěný protest proti stávající koaliční vládě. Vláda zřejmě potřebuje nějaké varování před problematicky nastavenými parametry, pro něž jen nedostatečně hledala oporu ať už v rámci koalice nebo případně i opozice (která případné výsledky chce všechny zrušit!).

Stávající čtvrteční stávka byla pochopitelně také dokladem toho, že nám chybí dvojí:

1)schopnost vlády i opozice k vzájemně pozitivnímu dialogu o celospolečenských ambicích ve státě,

2)konečně -- počtem i významem -- rostoucí občanská společnost, která by nemusela čekat na to, až za ni (v jejím zájmu) promluví někdo jiný...

(Snad také viz ZDE, ZDE a ZDE.)

Vytisknout