Předchůdci

V jednom svém článku publikovaném na Západě (Anatomie jedné zdrženlivosti, duben 1985) Václav Havel junior napsal: "V této zemi (tj. v Československu -- pozn. red.), jejíž moderní úpadek začal Mnichovem, jsou lidé obzvláště citliví na všechno, co jim i jen vzdáleně připomíná předválečnou kapitulaci před zlem."

Je to myšlenka hodná pozornosti. Naši lidé jsou opravdu obzvláště citliví na všechno, co jim připomíná mnichovskou zradu, spáchanou na naší zemi těmi, kdo tehdy vládli Británii i Francii, Německu i Itálii. Ale i těmi, kteří představovali moc v tehdejším Československu. Je to však myšlenka hodná pozornosti i z hlediska anatomie jedné rodiny -- předchůdců Václava Havla juniora...

Týká se to především ing. Huga Vavrečky. Národohospodáře a politika předmnichovské republiky, kterého Mnichov a to, co po Mnichovu následovalo, zastihly ve službách továrníka Bati. Vavrečka, děd Václava Havla jun., zastával u Bati až do roku 1945 funkci obchodního a technického ředitele.

Co o něm víme? Především to, že byl v dobrých vztazích s nacistickými mocipány. Dosvědčuje to ostatně i fotografie z banketu, který na počest nacistických veličin uspořádal společně s dalšími dvěma ředitelskými kolegy při příležitosti otevření kasina ve Zlíně. Je vyfotografován v družném rozhovoru pod hákovým křížem.

(...)

Otec Václava Havla juniora -- ing. Václav Havel -- a o něco mladší jeho strýc Miloš Havel patřili na přelomu třicátých a čtyřicátých let k vlivným mužům tehdejšího světa československého kapitalismu. Ing. Václav Havel byl všemocným předsedou organizace zednářského charakteru zvané Rotary klub, jakési stínové vlády průmyslových podnikatelů a finančních magnátů. Věnoval se především kapitálu vloženému do filmových ateliérů, jeho bratr Miloš Havel se zabýval stavebním podnikáním a provozem pražské Lucerny. Kromě toho oba vlastnili několik domů, myslivnu Havlov na Vysočině s 1400 hektary lesa.

(...)

Když skončila válka, bylo Václavovi devět let. Na dobu, která osvobození předcházela, měl vcelku idylickou vzpomínku. Později o tom napsal: "V dětství jsem se těšil, zvláště když jsme žili na našem venkovském sídle a já chodil do vesnické školy, rozmanitým výhodám a výsadám... měl jsem vychovatelku, měli jsme kuchařku, služebnou, zahradníka, šoféra. A to vše vytvářelo mezi mnou a mým bezprostředním okolím pochopitelnou sociální přehradu..."

Po osvobození žil Václav ještě nějaký čas jako v bavlnce. Když poněkud odvál protektorátní vítr, stal se otec významným funkcionářem národně socialistické strany. Rodina Havlů si navíc včas opatřila dobrozdání od některých kulturních osobností, dosvědčující jejich vlastenecké postoje. I to byla cesta, jak tehdy dosáhnout přijatelných soudních rozhodnutí ve věci ing. Vavrečky a Miloše Havla.