Stávka -- coby selhání médií, aneb festival klišé, manipulací a pokrytectví

17. 6. 2011 / Vladislav Černík

Ano, stávka byla politická -- ryze nepolitické stávky prostě nejsou.

Stávka prostě není nějakým přeléváním bezbarvého roztoku bez chuti a zápachu.

A to počínaje stávkou v malém podniku až po celostátní protesty.

Stávkuje se totiž za sociální a hospodářské požadavky, které se logicky dostávají do střetu s panujícím (ne)pořádkem, který buď byl nějakým zákonem nařízen (třeba při konání veřejné správy) nebo byl nějakou zákonnou normou dovolen či tolerován, v případě soukromého sektoru. Nebo dokonce proti stavu, který v lepším případě není dostatečně právně upraven a v tom horším není existujícímu právu navzdory řešen. A na základě toho kontextu pochopitelně jednají kontroverzně "zaměstnavatelé" počínaje majiteli malých firem, přes správní rady jak soukromých, tak i státních podniků, a centrálními úřady a vládou konče.

Předseda ČMKOS Zavadil to připomenul lapidárně:

Připomeňme si ještě stručně ono soudní předběžné opatření, kterým se zakazovala stávka 13. 6.

Již při jeho podání v TV ohlašovali primátoři Prahy a Brna svou praktickou připravenost ke zvládnutí situace!

Známý pražský soudce určitě tušil společenský dopad svého rozhodnutí, kterým neupravuje předběžně právo díky nebezpečí z prodlení, ale nastavuje společenskou situaci v celém státě! A velmistr zákulisních politických hrátek Kalousek jistě také tušil, že podáním se vláda vystaví společenskému tlaku, díky neskrývané účelovosti; přesto podání podal, proč tedy?

Protože předběžné opatření mělo za cíl umožnit delší nátlak šéfů podniků.

Pokud někdo bude tvrdit, že k tomu nedošlo, tak snad by si ani nezasloužil důchod, neboť musel pracovat pod vlivem nějaké návykové látky. Ale snad každý trošku uvažující člověk si vzpomene na nějakou svou osobní věc, kdy byl zaháněn do kouta, pochopitelně naprosto právně neuchopitelně co do formy konfliktu s pracovním právem. Včetně očekávané mediální masáže a až po takové drobnosti, jako čas objednání červených triček:

Zodpovědní pracují pro parlamentní klub TOP09. Jasný podtón dráždění býka z koridy!

A v neposlední řadě pak se jednalo o posun dalšího možného většího protestu do období školních prázdnin. Kdy také již koalice bude mít vyřešen svůj problém se stranou VV.

Velmi zaběhnutým klišé je posilování názoru, že lidé mají vůči stávce odstup.

Pokud spustím předchozí dělostřeleckou přípravu, že stávka bude znamenat celospolečenskou pohromu, snad v Evropě srovnatelnou se zničením Pompejí, tak je logické, že většina obyvatel je pak pohlcena svými ryze osobními zájmy:

• dopravit sebe do práce a své děti do školy
• pokud nemusím, necestovat do ohnisek stávky

K tomu, zvlášť v době doznívající(?) ekonomické krize přistupuje nemalý strach ze ztráty zaměstnání, nedostatku peněz, a tím i šetření díky obavám z možných dalších dopadů, jako jsou nemalé možné další částky za lékaře atd.

A pro jistotu se k tomu podsune mínění, že díky jednoduchým projevům odborových šéfů je veřejnost ve větší míře nebere, že jí to připomíná minulý režim. Ono to ale jinak nejde -- stávka není teoretický seminář v Akademii věd.

Kdo vlastně stojí proti stávkujícím?

• Zaměstnavatelé
• mediální mainstream
• a i bulvár, jinak neschopný(?) odhalit čtenářsky pro něj zajímavé pozadí kauzy Melčák
• vládní většina -- politici vyšvihnuvší se díky kroužkování z průměrných platů do privilegované skupiny s platem málem desetinásobku a potřebující si splatit všelijaké hypotéky a leasingy

Dále je snad vrcholem pokrytectví -- víme jak se omezuje a zdražuje veřejná doprava, jak klesá dostupnost nemocniční a pohotovostní péče -- jak premiér, ministr a redaktoři projevují vpravdě dojemnou starost o škody, o problémy jak se dostat do práce, do školy, k lékaři.

Za zvláště manipulativní lze považovat dotazování mladých občanů médii:

Vadí vám stávka?

Neboli takřka návodná otázka k tomu stávku sepsout. To se mi sice osobně nelíbí, ale především mi vadí, že média nekonstruují dotaz, kterými by si zjišťovala, zda dotazovaný vůbec rozumí tak složitému procesu jako je celostátní stávka, a zda vůbec má snahu takový proces pochopit.

Čili postrádal jsem dotaz typu:

proč společenská situace došla do bodu stávky?

Dalším zjevným příkladem manipulace společnosti je hrubá masáž zvláště proti železničářům, kteří jsou v případě stávek právě tou velmi organizovanou a dynamickou skupinou publikováním názorových zkratek: špinavé vlaky, samé případy zpoždění.

Ani zde není odpověď nositelům těchto zkratek obtížná:

Podívejte se, o kolik železnice snižovaly své personální stavy, o kolik se krátily dotace/příspěvky na veřejnou dopravu. A pokud máte problémy se sháněním místa, zkuste se na dráze pozeptat na možnost svého uplatnění v těch pomocných profesích, na jejichž nedostatečnou činnost poukazujete. A možná s překvapením zjistíte, že tyto profese České dráhy ani nehledají.

Prakticky všichni koaliční představitelé se také zaklínali, tím že odbory odcházely z jednání, tak si připomeňme, jak by se mělo jednat do budoucna:

před tripartitou se dají písemné materiály,

pak se na zasedání tripartity osobně prodiskutují nejasné partie,

a do určitého termínu pak partneři vlády jí dají své protinávrhy a je dohodnut termín odpovědí na ně.

Poté se vyhodnotí odpovědi a dá se vládě stanovisko.

Nereaguje-li v odpovědích vláda na připomínky odborů, pak už další jednání je směšné, nedůstojné, ba co víc pro veřejnost dokonce matoucí, neboť vláda má v ten moment již u svých poslanců zajištěno válcovací prohlasování.

A současná Nečasova vláda již prakticky avízovala, že stejným způsobem "protáhne" připomínkovými místy ne jeden, ale i další zákony.

A konkrétně při tom jednom jednání (!), kdy odboráři odešli, se ukázalo, že vláda neměla k projednání žádné písemné materiály, stejně tak v sobotu před zrušenou stávkou či den před stávkou, ani na pondělí 20. 6., po stávce! Nedomnívám se také, že tripartita by se měla dál komplikovat nějakými mediátory, ale měla by si přibrat profesní svazy nejvíce ohrožených skupin jako důchodci, nezaměstnaní, handicapovaní atd.

Co by mohlo veřejnosti více otevřít oči je otevření tripartity mediím, tak jako je přenos z parlamentu.

A úplně na závěr:

V určité situaci je předržovaný sociální smír stejně nebezpečný pro společnost, jako přenášené těhotenství pro rodičku. A v době kdy vládě nevěří 90% občanů a hrozí trvalé důsledky tzv. nevratných změn se zdá, že tato situace nastala.

Tzv. islandská cesta se ukazuje jako model.

Vytisknout