Kvůli čemu se vlastně stávkovalo?

16. 6. 2011 / Jan Čulík

Prohlášení odborových svazů ke čtvrteční stávce je zmatené, mlhavé a rozporuplné. Vládní politikové mají pravdu, když tvrdí, že odborové svazy se chovají politicky. Ano, odborové svazy se začaly chovat jako opozice, dělají to z nezbytí, protože občané nemají v ČR v politice od nikoho jiného zastání - ČSSD je naprosto nemožná. Zdá se, že právě jen odboráři mají styk s normálním životem a normální starostmi obyčejných lidí a jsou schopni je alespoň částečně artikulovat. Sociálnědemokratičtí politikové jsou zjevně natolik odtrženi od normálního života - stejně jako politikové ze všech ostatních stran - že problémy a starosti obyčejných lidí vyjádřit neumějí.

Jenže stávkové prohlášení odborových svazů je plné nekonkrétních formulací. Není v něm vlastně nic, co by vláda měla splnit. Není jasné, co vlastně odboráři chtějí. "Zrušte reformy!"? Co to znamená konkrétně?

Odboráři si měli určit přesné požadavky: Například: 1. Zrušte poplatky u lékaře. 2. Nepokoušejte se oddálit odchod do důchodu do 70 let. 3. Nepokoušejte se zavádět soukromé penzijní fondy. A tohle všechno mělo být konkrétně, v konkrétních bodech rozpracované.

Je typické, že požadavky odborářů nezajímaly ani česká média. Ta se vzrušovala nad tím, jestli jede či nejede tramvaj šestnáctka a že je zrovna plná. :) Podstata věci jim unikala. Zřejmě záměrně. Je daleko lepší hrát si na sledování vláčků, než informovat o tom, co odboráři vlastně chtějí.

Sledujeme-li vystoupení vedoucích představitelů českých odborových svazů, je jasné, že to nemají lehké. Ti lidé nemají skoro vůbec žádné zkušenosti s tím, jak hájit zájmy svých členů a občanů obecně. Musejí zápolit s prodejným a zkorumpovaným tiskem, který je vláčí stokou. Neumějí veřejnosti přesně komunikovat, jak a proč hájí jejich zájmy.

Vždycky mě fascinuje, jak je možné, že Česká republika je jakoby někde na úplně jiné planetě. Sakra, přece jsme v Evropě. Cožpak do Česka nedolehly informace o tom, jak se organizují úspěšné stávky v jiných evropských zemích, především západních?

Bylo skutečně tak obtížné požádat třeba britský odborový kongres TUC, který má dlouholeté zkušenosti s organizováním úspěšných stávek na obranu zaměstnaneckých zájmů, aby jeho zkušení funkcionáři přijeli do ČR pomoci organizovat odpor proti vládě?

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 16.6. 2011