Premiér Nečas, aneb tonoucí se stébla chytá!

16. 6. 2011 / Jiří Baťa

O tom, že jsem stoupencem stávky, snad nemusí nikdo pochybovat. Důvodů pro ni, stejně jako miliony jiných, mám víc než dost a kromě samotných odborářů je i více než dost sympatizujících občanů kteří, protože nejsou odborově organizováni, svůj souhlas a podporu odborářům dávají svými sympatiemi. Mají-li je pak postihnout nějaké dopady stávky, jistě se rádi obětují. Vždyť odboráři hájí i jejich zájmy, projevují i jejich nesouhlas. Jistě se najdou lidé, kteří se stávkou nesouhlasí, pro které jsou dopady stávky nepříjemné, možná jim dokonce způsobí nějakou škodu. Vinu však nemohou dávat odborům, ale vládě, která dala příčinu k této akci.

Premiér Nečas, ministr Kalousek i papá-zakladatel (ODS), t.č. prezident (včetně dalších členů vlády), však pokrytecky ze všech se stávkou spojených problémů, dopadů, následků či důsledků viní odbory. A nejen odbory, ale také opozici, přesněji řečeno levicové politické strany. To ovšem pak ve světle tohoto obvinění musí samozřejmě být, jak jinak, jednoznačně politická stávka, resp. stávka na objednávku levice, jak nám neopomíná stále dokola připomínat premiér Nečas.

Nemyslím si však, že takovéto hodnocení situace je politicky relevantní a únosné. Osobně se domnívám, že celá vláda si je až příliš dobře vědoma, co stávka znamená a jaké bude mít dopady. S jistotou můžeme mluvit o silných obavách o vlastní existenci (koryta), potažmo ztrátu postů, konexí, vazeb, vlivů, styků, výhod a v neposlední řadě dobrého bydla a nadstandardně slušných příjmů. A to by je sakra bolelo, proto musí kopat na všechny strany, lhát, pomlouvat, zveličovat, dramatizovat, hrát na city! Je-li něco pravda na tom, s čím nás Nečas a jiní spojují s Řeckem, pak je to obava nikoliv z ekonomické krize v Řecku (k ní máme stejně daleko jako pěšky na měsíc), ale z pádu vlády (řecký premiér již navrhnul svou rezignaci) a tím pádem stejných následků, jak výše uvedeno. A to nemluvím o tom, kdyby se to, nedej bože, zvrtlo a protesty a stávky probíhaly stejně jako v Řecku! To by už byl teprve malér! A z toho všeho mají naši páni pořádné lufty.

Premiér Nečas používá velmi silná slova, když viní odbory z trestných činů braní rukojmí a používání občanů jako živých štítů! Tato slova hraničí se zoufalstvím a bezradností a když už neví kudy kam, nejenže vinu svádí na jiné, ale ještě je obviňuje z trestných činů! Jen se divím, že ze spáchání těchto trestných činů, resp. přípravy k nim, nepodali trestní oznámení na neznámého pachatele (což zní paradoxně, jestliže víme, že oni ví, kdo by měl tyto činy spáchat). Jenže jak zmiňuji výše, jsou to silná, neopodstatněná a nepravdivá slova, které jsou hodny pomateného člověka. Ale rovněž by nebylo (později, na revanš) od věci je považovat za křivé obvinění, nařčení a šíření poplašné zprávy a žalovat jejich původce. No, je jasné, že ani v prvním, ani druhém případě to tak nedopadne, ale mohlo by!

Přítel Arnošt mne nabádá, abych trochu rozvinul pojem , co jsou dobré mravy, resp. co je v rozporu s dobrými mravy. Nevím, zda se mi to podaří, ale když už jsem výše zmínil výroky premiéra P. Nečase o politické stávce, nařčení odborů z neslušnosti a nespravedlnosti, potažmo o braní rukojmí a používání občanů jako živých štítů, pak objektivně řečeno, je to zcela neseriózní a neopodstatněné tvrzení a z pohledu nejvyššího politického představitele je to v rozporu s dobrými mravy. Tragedií však zůstává, že obecně vzato, dobré mravy, ve vztahu k veřejnosti a odpovědnosti, kterou má vláda vůči občanům republiky, jsou jim dobré mravy na hony vzdálené. S tím nesouvisí pouze vyřčená silná a nepravdivá slova, ale i skutečnosti, které vláda praktikuje, toleruje, přehlíží, nerespektuje, neplní či nedodržuje.

Říká se, že slovo dělá chlapa. Co si však myslet o vládě (kde jsou dnes jen samí chlapi, bohužel), když slovo nedrží, ale jen slibují, kličkují, vymlouvají se, lžou, mystifikují, podvádí a nedrží dané slovo? To jsou zásadní věci, které by měli lidé na těchto postech, tedy politici, ctít! Opak je však pravdou. Dlužno říci, že ani v jiných cizích vládách to není všechno a vždy OK, ale to, co se děje u nás, by jinde nepřežilo do rána druhého dne. Alespoň u těch států a vlád demokratických (či více demokratických, než u nás)! Kde je tedy morálka, kázeň, odpovědnost, čestnost a poctivost? V rozporu s dobrými mravy však nás občany, představitelé vlády utvrzují o své neomylnosti, jedinečnosti, předvídatelnosti, prozřetelnosti a jedině správné a nezvratné cestě, k záchraně občanů před řeckou cestou a státním bankrotem, k čemuž ostatně, jak říkají, dostali mandát ve svobodných volbách! Volbách snad, ale těch 90 % s vládou dnes nespokojených občanů mluví za vše! Jenže občané a jejich názory, resp. nespokojenost s vládou, je nezajímají. Oni jsou ti jediní vyvolení, kdo rozhoduje o bytí či nebytí nás občanů, jedině oni mají pravdu a nejlepší řešení. O tom jsou skálopevně přesvědčeni. Z tohoto přesvědčení pak vyplývají takové (v lepším případě) neuvážené závěry, jak shora uvedeno. A stávka odborů je (zatím) tečkou za tím vším! Nicméně, městské (pražské) kanalizace jsou jim stále k dispozici!

15. června 2011 Jiří B a ť a

Vytisknout