Uchováno v jantaru

17. 6. 2011 / Andrej Rogačevskij

Nakladatelství Jantar existuje rok. Jeho cílem je, slovy jeho majitele, jímž je Michael Tate, stát se významným nakladatelství prózy a poezie ze středovýchodní Evropy. Vzhledem k tomu, jak málo je takových nakladatelství v anglofonním světě, nakladatelství Jantar asi nebude muset dlouho čekat na splnění těchto ambicí. Jeho volba dvou prvních publikací se zdá být dobrým začátkem.

Nakladatel si klade za cíl konzervovat kuriózní a fascinující literární texty k obdivu čtenářské obce tak, jak někdy nalezneme v jantaru uchované organismy a rostliny. Jak Andělíčkářka a Město vidím tomu účelu, zdá se, dobře odpovídají. Mareš, který v mládí sympatizoval s levicí, byl jedním z mála lidí, kteří pozvedli svůj hlas proti špatnému zacházení se sudetskými Němci v poválečném Československu a po komunistickém převzetí moci r. 1948 za to zaplatil dlouhým vězeňským trestem. Jeho rané literární texty vycházely v radikálním levicovém nakladatelství Večernice a právě výtisk Andělíčkářky z nakladatelství Večernice, s věnováním jakési Boženě Černé, zaujal Davida Shorta před mnoha lety v jednom pražském antikvariátě.

David Short tehdy zaplatil za tuto knížku v antikvariátě čtyři koruny, a to v době, kdy byl kurs sto korun vůči jedné anglické libře. Ukázalo se, že to byla moudrá investice, nejen proto, že kniha je sběratelsky cenná, ale také, protože její směsice stylů ji činí užitečným nástrojem pro vyučování češtiny, což David Short na University College v Londýně dělá už léta. Vhodně je Andělíčkářka paralelní dvojjazyčné vydání, přičemž je překlad úmyslným kompromisem mezi doslovností a požadavkem literárního uměleckého textu. Tak má kniha hned význam i pro ty anglické studenty češtiny, kteří mohou zároveň studovat český originál a vědí, že když budou potřebovat, pomůže jim paralelní anglický překlad. Zajímavá bude i pro rodilé Čechy, kteří teprve nedávno začali Mareše znovu objevovat a budou rádi, že mají teď lehce přístup k novému vydání jednoho jeho díla.

Na rozdíl od Mareše nepotřebuje Hodrová, aby jí kdokoliv představoval někomu, kdo je seznámen se současnou českou kulturou, avšak úvod ke knize Prague, I See a City od někdejšího studenta Davida Shorta Rajendry Chitnise z univerzity v Bristolu, je napsaný tak dobře, že podle mého názoru si tu knihu stojí za to koupit jen kvůli tomu úvodu.

Mimo jiné Chitnisův úvod vysvětluje, jak splývá sofistikované zázemí Daniely Hodrové jako literární vědkyně s její vysoce osobní vizí Prahy. (Knihu Město vidím si původně objednal jeden francouzský vydavatel pro edici knih o příbytcích a životních stylech, a kdyby byl její text doprovázen fotografiemi, nebyla by úplně mimo v oddělení cestopisů.) Jak Short, tak Chitnis byli přítomni při knižním křestu a přesvědčivě chválili Mareše i Hodrovou. Přítomné publikum, zahřáté množstvím českého červeného a bílého vína na oslavu křestu, nepotřebovalo příliš přesvědčování a z jeho otázek bylo zjevné, že si velmi přeje, aby brzo vyšly další cenné české - a jiné středo- a východoevropské tituly v anglickém překladu co nejrychleji.

K bezprostředním dalším publikačním plánům nakladatelství Jantar patří Učitel dějepisu (The History Teacher) ; od Terezy Brdečkové, v překladu Elizabeth Morrisonové a Jana Čulíka a s předmluvou Jana Čulíka. Tato kniha vyjde na podzim, a pak vyjde i celá řada knih od polských a maďarských autorů.

Vytisknout