Nemohu mlčet

18. 6. 2011 / Barbora Hodková-Knobloch

S demokratickým postupem v legitimních volbách je vše vpořádku, pokud se neocitneme v současné situaci. V CR nejsou nastavena pravidla jak legálně odporovat vládě a parlamentu, který dělá vše proti lidu této země, tomu lidu, na kterém vše stojí a který byl posledních dvacet let voděn za nos. Pan Cvek mě jistě poučí, jak je tento nepoměr ošetřen v německém zákonodárství. Nebo je to stejné jako v Česku, jednou za čtyři roky k volbám a zbytek času, občane, drž ústa, teď tě nepotřebujeme? A až tě budeme potřebovat, tak zase zaměstnáme PR odborníky, zase ti něco nalžeme a ty na to skočíš a my si budeme dál dělat co se nám líbí a i dále nebudeme brát na vědomí názor a potřeby voliče? Upřímně pochybuji.

Pan Cvek spoluobčany přispívající do debat na servrech, které tyto (politické) debaty umožňují, nazývá lůzou. Nu, nejsou všichni universitně vzdělaní, ale zdravý rozum a moudrost mohou mít i lidé, kteří sotva prošli základní školou. Nazývat je lůzou mi připadá sprosté. Dotýká se důstojnosti člověka, a respekt k této důstojnosti je základem demokracie. Rozumný člověk by se pro své dobro neměl uchylovat k podobným odsudkům. Nakonec ten, kdo není ve veřejné debatě vůbec slyšet, může být paradoxně nejblíž pravdě. Ten kdo druhé uráží se odhaluje svou vulgárností.

Nejen odboráři mají právo říci svůj názor. Nejen politici mají právo a povinnost starat se o společné dobro. Každý člověk, který mlčí k bezpráví, toto bezpráví podporuje. Každý člověk, který toleruje urážení slabších, se sám na tomto urážení podílí. Každý, kdo mlčí k nespravedlivému jednání mocných je s nimi proti těm, kteří jsou nespravedlností postiženi. To aspoň říká příručka pro nové občany USA, která zdůrazňuje povinnost, nejen právo, se podílet na veřejné debatě a dění. Bez lidí to nepůjde. Vsichni máme zodpovědnost za to, jak náš svět vypadá. Tohle není nějaký samozřejmý monopol lidí, kteří jsou činní ve vrcholné politice.

Fantasmagorie pana Cveka, který předpovídá věšení na lucerny (zřejmě moc kouká na filmy) ukazuje na člověka bojujícího s vlastním podvědomím a ne reálného střízlivého jedince s politickou předvídavostí. A když jsme u té Velké francouzské revoluce, demokracie je konečným důsledkem téže. V 21. století v Čechách předpokládat, že se najde někdo, kdo by členy vlády chtěl vidět popravené nebo mučené je ptákovina. Lidé chtějí, aby se vláda odporoučela, protože nedělá to, co v předvolebních slibech tvrdila, a přišla nová, rozumnější, která bude hájit jejich zájmy.

Lidé, kteří dokázali změnit režim po padesáti letech tím, že zvonili klíči, nejsou tací, kteří by někoho vraždili. Ale publikované představy pana Cveka zastrašují ty, kteří mají co říci.

Je to stejné jako se stávkou odborářů původně ohlášenou na pondělí, kterou Městský soud protizákonně zakázal. Odboráři se nechali zastrašit, nebo byli příliš rozumní a tím dopad stávky rozmělnili. Ani tato situace ale nenahrává oficiálním mocenským strukturám, a to mohou mluvit "na straně obyčejných lidí" jak chtějí, lidi je mají přečtené. Vinit "exaltované revolucionáře a frustranty" že podkopávají politický dialog tím, že upozorňují na situaci, která se v tuto chvíli rozvíjí je dávat jim vinu že mají oči a uši a glosují co vidí.

Politický dialog v České republice neexistuje. Mocní, kteří se své moci drží jako klíšťata a všechny zákony přizpůsobili cíli, aby byli mimo volby neodvolatelní se dobrovolně svých funkcí nevzdají.

Pan Cvek tento stav schvaluje, já ne.

Vytisknout