Ta zatracená stávka...

17. 6. 2011 / Miloslav Štěrba

Soukromé televizní kanály mají vybraný vkus a nemají vůči daňovým poplatníkům žádné závazky. Proto chápu, že Prima v předvečer celostátní stávky odborářů uvádí v hlavním večerním zpravodajství jako první zprávu informaci o problematice kuřáků na pracovištích. O potřebě upravit jejich přestávky. Kritizuje nevýkonnost kuřáků, neplnění pracovních povinností a navrhuje nadpracovat promrhanou hodinu na pracovišti. I druhá informace je stejně aktuální. Týká se tragické smrti důchodce na nádraží v Karlových Varech. Logicky bych jako další zprávu čekal rozhovor o přípravě nadcházejícího filmového festivalu... kdyby tu nebyla ta zatracená stávka.

Máme však i veřejnoprávní televizi. Nakolik je veřejnoprávní si netroufám určit, zvláště když člověk sleduje delší dobu zpravodajské pořady. S jejich informováním o dění v zemi, o rozsahu události a všech aspektech ovlivňujících vnímání obsahu divákem. Nechci zde neodborně zasahovat do složité mediální problematiky, snad jen vyslovit několik postřehů z praktického působení veřejnoprávního rozhlasu a zejména televize, jak jsem byl svědkem během dnešního hektického dne.

Už včerejší dopoledne Radiožurnál věnoval rozhovoru redaktorky s dívkou, která se zapletla do pašování drog a strávila devět měsíců v brazilské věznici. Jak sama uvedla, hodně plakala. A také se za tři měsíce v cele naučila portugalsky. Její naivní slova a stejně přihlouplé otázky redaktorky určitě souzněly s doporučeními případné "bílé knihy" české mediální scény, jak si je za léta vyseděla Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Na druhé straně musím uznat, že podobně řízené rozhovory "vhodně" kanalizují všechny podivíny, kteří se zabývají problémy obyčejných lidí z ulice, nebo je nezajímá svět našich celebrit.

Stávka v ČT 24 mohla být rutinním objektivním referováním o dění, aniž by z každé jednotlivé sekvence trčela jako sláma z bot potřeba vyhovět stávající vládní koalici a také zmíněné "apolitické" Radě. Avšak za celý den jsem neměl možnost přečíst názvy pěti či šesti korupčních kauz, i finančně vyjádřených, které v čele průvodu Prahou odboráři tlačili jako husité své obrněné vozy. Zato nám kameramani zabírali nápisy podél trasy, které neměly konkrétního autora, čili anonymní, a např. ve Francii by si je státní televize nemohla dovolit šířit do světa. Třeba jen z důvodu slušnosti. Ale do ČR putovala snímaná hesla jako: Odbory -- útulek pro voly. Lůza -- odborářů múza. Odboráři všech zemí ....(viz Pelíšky), atd. Samostatnou kapitolou byly záběry ze stanice Dejvická, kde "zlatá" mládež v podroušeném stavu a požívající veřejně alkoholické nápoje odmítala opustit o půlnoci vagony metra. Ostatně, den předtím je v pořadu Hyde Park k podobné akci vyzval "kamarád" známého pražského PR manažera z ODS, jak sám uvedl, zcela "náhodou" oslovený na Václavském náměstí. Televizní informování o odborářském průvodu v Praze doplňovaly komentáře publicistů z MfDNES, Lidových novin, o jejichž politických názorech a postojích k odborářům nebylo pochyb a měli tudíž možnost významně ovlivňovat veřejné mínění.

To veřejné mínění, které uráželo stále dokola opakované tvrzení premiéra o neochotě odborářů jednat, když je přece pozvali do Strakovky a pak jaksi náhodou jim tam justiční stráž předala soudní zákaz stávky. Jeho slova o stávce, která nepřináší nic pozitivního....atd., bez reakcí ze strany televizních komentátorů. Ale i tento způsob komentování má svoji vypovídací schopnost. A pro budoucnost si odboráři musí prosadit, je-li to vůbec možné, aby veřejnoprávní média plnila svoji zákonnou funkci.

Sdělovací prostředky
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 17.6. 2011