Na Hostýně jako v 80. letech

26. 4. 2011 / Bohumil Kartous

Podle lidové legendy to bylo tak, že když táhli Tataři ve 13. století Moravou, odvrátila Panna Marie jejich vpád tím, že na ně vrhala blesky. Tato velkolepá podívaná se měla odehrát na vrchu Hostýně, nejznámějším z Hostýnských vrchů.

Legendu stvrzuje zobrazení Panny Marie na průčelí římskokatolického kostela, který na Hostýně stojí. Blesky nicméně nevrhá ona, nýbrž Ježíš -- nemluvně, kterého drží v náručí. Hostýn je díky této legendě regionálně významným poutním místem, kam během křesťanských svátků proudí současní poutníci, většinou z Moravy.

FOTOGALERIE, ANDREA KARTOUSOVÁ

Tato tradice přetrvala i během komunistické éry, která byla k tomuto zvyku vcelku shovívavá.

Ostatně proč ne. Materializace těchto poutí pravděpodobně vyhovovala představě o tom, v jaké formě jsou náboženské rituály pro "pokrokovou" společnost přijatelné.

Vznikl tak skutečně zvláštní kolorit, jehož prvky tvoří náboženská tradice a snaha pobavit návštěvníky způsobem typickým pro jakoukoliv venkovskou veselici. Na pouti ke kostelu tak procházíte okolo stánků s méně či více neuvěřitelným sortimentem v podobě plastikových hraček (včetně zbraní), různých, někdy až přízračně dadaistických či surrealistických zobrazení křesťanských svatých, růženců, křížků, uzených klobás, piva a lázeňských oplatek.

Turistické společenství v kostele a adekvátně tomu zvýšená hladina hluku pravidelně rozčiluje duchovního, který slouží mši. Sem tam se najde kající se hříšník, který zavelí k pokání a modlitbě, ale strhnout ostatní je ze zřejmých důvodů nemožné. Češi jsou skutečně sekulárním národem, to jim však nebrání pojímat křesťanské rituály jako atrakci.

Směsici návštěvníků tedy tvoří jak věřící, tak rodiny či skupiny bez jakéhokoliv vztahu k víře, pro něž je pouť na Hostýn v podstatě rodinným výletem a často po generace vyhledávaným cílem. Pro někoho je tedy velikonoční pouť na Hostýn naplněním spirituálních potřeb, pro někoho je to procházka či projížďka na čerstvém vzduchu, pro někoho příležitost dát si za den o nějaké to pivo víc.

Tato novodobá tradice trvá dekády a pokud srovnáte stav z 80. let 20. století s dneškem, příliš mnoho rozdílů nenajdete. Snad jen v tom, že široká zábavní konkurence dnes do značné míry redukuje počty návštěvníků. Jestli to paradoxně nebylo "za těch komunistů" s cestou k bohu jednodušší ...

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 26.4. 2011