Sociální darwinismus po česku

26. 4. 2011 / Jan Mertl

Avšak tento biolog asi netušil, že lidé dotáhnou jeho princip, na němž jsou založeny přírodní vztahy nevědomých zvířat, i do mezilidských vztahů a především sociálních mechanismů. Je zřejmé, že v současné době, a to i v České republice, existuje silná prevalence tzv. tržních vztahů, které tento princip známý z přírody přenesly i do fungování společnosti. A to poměrně sofistikovanou formou -- podsunutím pocitu, že jde o efektivitu a vše co k ní směřuje je správné a dobré.

Všeobecnou implementací tohoto principu dochází trvale k soutěži v různých "disciplínách" -- tedy v různých oblastech života. Nemusí to být nutně práce -- konec konců prací se živí už jen chudí a střední vrstva, skutečně bohatí už nepracují, respektive vyvíjejí aktivitu, jen když chtějí a je jim to příjemné. Nicméně ona efektivita a hodnocení výkonnosti či "podnětnosti" daného člověka se stala mantrou současnosti, kterou, zdá se, i většina lidí uznává jako nástroj, na základě něhož by se měly ve společnosti primárně rozdělovat zdroje.

Nic proti tomu, samozřejmě, jiné primární kritérium asi nemáme. Problém spočívá v tom, když toto kritérium chápeme jako kritérium jediné. A navíc pak necháme vše na trhu -- tedy na hlasování lidí peněžními hlasy. V tomto okamžiku pochopitelně ti, kteří mají více peněz, mají i více hlasů jak pro sebe a dosahování vlastního užitku, tak i pro formování celospolečenských mechanismů.

O to tristnější je pak situace těch, kteří v tržní olympiádě neuspějí. Ti peněžní hlasy nemají nebo jich mají málo, ať už z jakýchkoli příčin. Samozřejmě mohou být líní a neschopní, jak je dnes často podsouváno. Ale také mohou být prostě méně tržní, nebo zdravotně postižení, nebo věnovat svůj čas rodině, nebo .... Možností je mnoho. Ovšem pro tyto lidi nemá česká "tržní" ekonomika připraveno téměř nic. Zdravotně postižení jsou posouvání do role zvířátek v klecích, kteří budou prokazovat efektivitu svého fungování. Rodiny s dětmi vlastně obtěžují, protože ještě nepřinášejí dostatečný profit a konec konců není jisté, jestli se tak stane. No a co se týče třeba chronicky nemocných, zde stačí zavést rizikové soukromé zdravotní pojištění a problém bude vyřešený, již nebudou moci k lékaři chodit, protože na to nebudou mít. A veřejný sektor rezaví -- silnice jsou děravé, školství je v potížích a zdravotnictví spíše vyšetřuje než by léčilo.

Je logické, že řada lidí se snaží tuto krutou realitu obejít. Snaží se přežít v systému, který je založený na množení peněz a vymezit si v něm určitý prostor. Ale tlak trhu je velmi silný, podobně jako je tlak přírodních mechanismů, který nakonec vede k selekci jednotlivých druhů. Je to jako tichý les, kde občas někdo někoho uloví nebo chytí. Ve skutečnosti je ten les krutý, ale když do něj jdeme, tak to moc nepoznáme.

I současná společnost se pochopitelně pokouší maskovat trend sociálního darwinismu jistými sociálními opatřeními. Nevypadá dobře, když problémy jsou moc vidět. O to silnější jsou ale ony skryté tlaky. Tlaky, jejichž cílem je odsunout ty méně hezké, zdravé a bohaté na okraj společnosti, někam, kde nebudou vadit, někam, kde nebudou obtěžovat svými problémy, za které si mohou pochopitelně zcela sami.

Současně je nejisté, jestli se ještě vůbec vyskytuje upřímné přátelství a produktivní spolupráce. V situaci, kdy každý na každém chce hlavně vydělat, to je velmi obtížné. Týmy a rodiny obvykle dlouho nevydrží -- protože v prostředí silné konkurence a ekonomických omezení jsou tlaky na lidskou psychiku tak silné, že to málokdo zvládne.

Je třeba si jen klást otázku, proč je tento styl nutný. Proč, je-li na to, aby ve světě byly armády a jaderné zbraně, je-li na to, aby existovaly banky, pojišťovny a bezpečnostní agentury, je-li na to, aby byla kasina a herny, proč není na školy, nemocnice a rodiny. Jak je možné, že máme miliardy korun na to, abychom platili drahé arbitráže, ale nemáme na to, abychom investovali do veřejných služeb? Je to skutečně vnitřně vestavěná snaha lidí o sociální darwinismus, o to, aby ve společnosti zbyli jen (všeho) schopní a bohatí? Na to si už musí každý odpovědět sám.

Vytisknout