Mossad se (ne)bude omlouvat

30. 12. 2010 / Jan Mrskoš

Není nic známo, jestli se podobná omluva připravuje také pro jiné státy, jejichž falešné pasy byly také při této akci Mossadem zneužity. Podle dubajské policie byly použity také irské, francouzské, australské a německé pasy. Podle neoficiálních pramenů ta omluva má vyjadřovat sdělení, že už vícekrát se nic takového opakovat nebude, přičemž myšleno je to padělání těch pasů. Nebo že by bylo myšleno, že příště to nebude falšováno tak nešikovně?

Touto omluvou budou jistě příslušné orgány plně uspokojeny a tím se na tu celou nepříjemnou událost bude moci zapomenout. Nedá mi to nesrovnat s jinou podobnou událostí, kdy před časem v Londýně zemřel na otravu poloniem bývalý ruský (sovětský) špion Alexander Litviněnko, toho času žijící poklidně v politickém azylu s nefalšovaným pasem vydaným anglickými úřady.

Mnohokrát jsem viděl ve zprávách světových televizí ten jeho (jen jeden) snímek na nemocniční posteli a mnohokrát jsem se vždy přitom ulekl, co že se to tomu Jiřímu Kornovi stalo? Po padesátém zhlédnutí jsem přestal počítat, a i teď po asi 4 letech je světové veřejnosti ten utrápený obličej občas znovu připomínán spolu s mnohými komentáři (v jiných případech se tomu říká konspirační teorie), kdo že ho tím strašlivým jedem zavraždil. A že ty zprávy jsou doplněny záběry na plačící vdovu a truchlícího otce, oba též s pravými anglickými pasy, i my pak zapomeneme na temnou minulost bývalého agenta KGB.

Pro mnohé jsou tato dvě srovnání však nesrovnatelná: vždyť ten jeden byl zakladatel teroristické organizace, ten druhý zas hrdina, který se vzepřel ruské moci, a navíc byl přítelem mocného oligarchy Borise Berezovského, také žijícího poklidně v politickém azylu s anglickým pravým pasem. A ten kromě svého nepředstavitelného bohatství pocházejícím ze socialistických výdobytků je navíc přítelem a podnikatelským společníkem jednoho z bratrů Bushů. A tak tedy se nedivme, že ta srovnání poněkud kulhaj.

A přitom někteří by chtěli srovnávat také s případem, co byl v minulých dnech po celém světě každou hodinu na tapetě: obvinění Juliana Assangeho z údajného sexuálního přečinu, a to hned na dvou ženách v cizím státě. Sice proti tomuto údajnému násilníkovi není po ruce jasný průkazný materiál, jako v případě dubajském, kdy byli ti dotyční zachyceni bezpečnostními kamerami hotelu. Však také proto bylo vydáno na ně na 30 zatykačů Interpolem. Ale v jejich případě Interpol nebyl tak úspěšný ani po roce, tak jako se mu to podařilo během krátké doby u sexuálního aktivisty. Možná, že v tom hrají roli ty falešné pasy, s těmi to pátrání není tak lehké jako u pasu pravého.

Někteří teď, když čtou o izraelské omluvě, se opravdově zaradují. Vždyť už tak dlouho si přejí, aby Izrael už jednou konečně ukázal dobrou vůli při řešení palestinského problému, však byl tentokrát i Amerikou k tomu dosti tlačen. Konečně tedy bude uznána snaha mezinárodní veřejnosti o pomoci milionům hladovějících pod izraelským obležení a pak tedy se bude moci zapomenout na staré křivdy, další lodě se už nakládají. Ale pozor, trpké zklamání. Jak se také v těchto dnech dovídáme (tentokrát z oficiálních pramenů Izrael se nebude omlouvat za nedávné přepadení přátelské lodě přivážející zásoby pro stovky hladovějících a za chladnokrevné přitom zabití 9 lidí.

Jaké asi ponaučení vyplývá z těchto pár případů? Nedělejme unáhlené závěry a nesrovnávejme zdánlivě srovnatelné případy. Vždyť není jen jedno měřítko...

Vytisknout