...nikoliv pomstu?

7. 10. 2010 / Karel Dolejší

Zmocněnec nezletilé Natálie Kudrikové, která utrpěla vážné popáleniny při žhářském útoku pravicových extrémistů na dům, v němž s rodiči bydlela, v závěrečné řeči požadoval pro pachatele nejvyšší možný trest, kterým je v českém právním řádu odnětí svobody na doživotí. Je naprosto zřejmé, že škody na zdraví poškozené jsou nezměrné a hovořit o jakési jejich nápravě dosažené právní cestou by bylo naprostým výsměchem zdravému rozumu. Ani kdyby pachatelům po středověkém způsobu zabavili veškerý majetek a narazili je na kůl, Natálce to zdraví nevrátí. A i proto je myslím namístě podívat se na celou záležitost ještě z jiného hlediska.

Domnívám se, že brutální násilný útok podobného typu, k jakému došlo ve Vítkově, by neměl být symbolicky označen za nejhorší možný zločin, protože takovým zločinem prostě a jednoduše není. Pokud bychom předstírali, že právě souzení pěšáci rasové války jsou tím úplně nejděsivějším v celém panoptiku zrůd, dalo by se to dokonce chápat jako odvádění pozornosti od těch, kdo pěšáky motivují a organizují. A to je stejně krátkozraké jako zuřivý hon protidrogové policie na jednotlivé dealery, kteří představují jen snadno obětované figurky v mnohem rozsáhlejší hře drogových mafiánů.

Mechanismus organizované rasové nenávisti používá ty, kdo jsou pod vlivem osobní vášně ochotni sáhnout k fyzickému násilí, na tom úplně nejnižším stupni celé pyramidy. Aby byl takový mechanismus patřičně výkonný, na stupních vyšších musí mít své Eichmanny, kteří se sami žádného fyzického násilí nikdy nedopustí - na rozdíl od amatérských žhářů jsou to profesionálové, kterým je koneckonců osobně zcela jedno, zda právě vozí dřevo na pilu nebo Židy do plynu. Neosobnost, která nestojí ve službách spravedlnosti, je mnohem důležitějším kolečkem mechanismu zla než několik nešikovných zabíječů ukájejících své perverzní pudy. A neosobnost, pro niž je smrková kláda stejně jako Žid pouze přepravovaným materiálem, vykazuje velmi úzkou spřízněnost s jinou neosobností, v níž se hodnota lidského života a smrti vyjadřuje cifrou napsanou na šeku. "Slušní lidé" jako Eichmann a Kajínek, kteří mají jakoby své lidské stránky a představují svého druhu uhlazené profesionály, stojí v pyramidě hrůzy mnohem výše než obyčejný nešikovný žhář.

Pachatelé žhářského útoku ve Vítkově by tedy rozhodně měli dostat přesně takový trest, jaký jim podle slepé a nedokonalé, leč nestranné litery zákona náleží - a ani o fous větší. Doživotní trest by měl naproti tomu zůstat rezervován pro ty doopravdy nejtěžší zločiny.

Protože těm, kdo se jich dopouštějí nebo přinejmenším dopouštět chtějí, nelze v jejich snažení pomoci více, než kdybychom soukmenovcům vítkovských žhářů na zlatém podnose předložili mýtus nespravedlivě pronásledovaného mučedníka.

Vytisknout