Řešení za pochodu

26. 10. 2009 / Bohumír Tichánek

V týdnu jsem se zúčastnil setkání, které upozorňovalo na světové akce mírového pochodu. Trvalo více než hodinu, za plného zájmu příchozích. Účast snad nebyla malá, vždyť jeden z pořadatelů hodnotil uspokojeně: na Brno - je velká. Usmáli jsme se, optimismem k optimismu.

Dva hovořící vyložili, o čem akce jsou a jaký mají význam, kdo ze známých lidí je podporuje a kdo odmítá, ale opravdu odmítá, v kterých zemích v jakém pořadí probíhají, jak se uskuteční v České republice. Také zahráli tři mladíci protestsongy - na zahájení a při ukončení. Znělo to, ale snad až barbarsky. Videopromítání poučilo, co jsou ty vypouštěné lampióny, které pak matou nezúčastněné lidi a ti je hodnotí jako UFO.

Podobné akce navozují falešný optimismus? Za socialismu v zemi existovalo "Mírové hnutí", jednoznačně režimem podporované. Chovalo se spíš jásavě, proti válce ve Vietnamu nezasahovalo. Demonstrace jistě konat nemohlo, a vzhledem ke svým členům by ani nechtělo. Na druhé straně - nebylo zrovna výtahem k moci, ve srovnání s jinými politickými subjekty. Nebylo masové, ale ani ti druzí nepřevažovali.

Někdy lze pochybovat, jak je to s významem lidské činnosti. Jen částečně rozhodují promyšlené snahy, proč se co dělá a jak se činnost projevila. Co člověk vysloví, to získává důležitost, ať ji čeká nebo nečeká, prostě je chycen za slovo. I záměry ovlivňují, dokonce to ani nemusí být silná přání.

Je známo, nejen z 20. století, že čeští politici usilují chránit svůj národ, svůj stát, svou vládu vůči minulému nebezpečí. Pozor na Habsburky i ve třicátých letech, naopak pozor na Konráda Adenauera v padesátých letech - tohle však určovali jinde, pozor na Slušovický Agrokombinát v devadesátých letech, však znal tržní prostředí.

Nejen čeští politici, ale i veřejnost. Odbory, dle průzkumů, nemají dost velkou důvěru - přitom že by kolem nich byl nějaký skandál - není známo. A rovněž lidé dosud nehodlají dávat najevo své mínění účastí na společných akcích. Vždyť bývaly povinné!

Již před pár lety se psalo, že ve více zemích světa vznikla potíž se slavením státních svátků; je nějak nesrozumitelná jejich náplň. Zvlášť u národů - studených čumáků. Také tam, kde vlastenectví bylo poškozeno. Ne snad invazí, nýbrž až jejím důsledkem - poinvazní normalizací s chatařením a chalupařením i následnou renormalizací.

Nenásilný účel, s turistickou akcí výletu do česko-slovenské přírody, je jednou z možností, jak ve státní svátek přivést lidi k sobě.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 26.10. 2009