Plzeňská aféra a degradace vzdělání

26. 10. 2009 / Petr Glivický

Jistě, v několika případech získali různí vlivní lidé díky známostem, korupci či jinému nekalému jednání titul, aniž by museli splnit základní požadavky pro úspěšné zakončení studia; těchto případů je ale pravděpodobně naprosté minimum.

Vážnějším a hlubším problémem, který mainstreamová média zcela opomíjejí, je dlouhodobá vládní koncepce terciálního vzdělávání zaměřená na samoúčelné zvyšování počtu vysokoškolsky "vzdělaných" lidí. Dokonce i za tu cenu, že na většině vysokých škol budou požadavky na studenty sníženy natolik, aby mohl i vyšší (magisterský, či doktorský) titul získat v podstatě kdokoli se znalostmi na úrovni absolventa gymnázia; a to zcela legálně bez porušování či obcházení školních předpisů. Není se potom co divit, že mnoho lidí na takové vysoké škole vystuduje za pár měsíců.

Tato koncepce vysokého školství byla zamýšlena jako jistý druh reklamy pro nalákání zahraničních investorů do ČR: "Podívejte se do statistik, jak máme vzdělané a kvalifikované pracovníky. Přesuňte k nám výrobu moderních technologií nebo nějaké vývojové centrum." Zájem na jejím prosazování mají dlouhodobě zejména domácí firmy, které doufají v získání případných subdodavatelských kontraktů. A samozřejmě jako u všeho, co se dělá s ohledem na investory a zájmy soukromého sektoru, nikdo nedomyslel středně a dlouhodobé dopady této politiky na celou zemi.

V touze po statisticky vyšší vzdělanosti začalo již v devadesátých letech do dnes pokračující umělé zvyšování kvalifikačních požadavků pro státní zaměstnance a tomuto trendu se po nepříliš dlouhé době začal přizpůsobovat i soukromý sektor. Pokud zaměstnanci na nějaké pozici jeden rok stačilo ukončené středoškolské vzdělání s maturitou, příští rok již pro udržení svého místa potřeboval být bakalářem a za další dva roky magistr či doktor. Díky této politice se vytvořila ohromná skupina zájemců o vysokoškolské studium, kteří nestáli o vyšší vzdělání (svou práci bezproblémově zvládali i bez něj), ale kvůli udržení svého místa potřebovali titul. A vysoké školy (motivované státním způsobem financováním podle počtu studentů) na tuto poptávku reagovaly s povděkem. Na stávajících i nových vysokých školách vznikly desítky bakalářských a magisterských oborů, jež se předháněly, který z nich této skupině studentů vyjde více vstříc a umožní získání vytouženého titulu s co nejmenší námahou.

I prestižní vysoké školy s dlouhou tradicí, které se zpočátku snažily tomuto trendu čelit, byly posléze z existenčních důvodů (kvůli klesajícímu počtu studentů a s ním spojeného množství finančních prostředků) donuceny snižovat úroveň svého studia. Koncepce "zvyšování vzdělanosti" tak ve skutečnosti vedla k pravému opaku -- k stále se prohlubujícímu propadu úrovně českého vysokého školství. A plzeňská aféra je jen jedním z projevů tohoto procesu.

V současné době probíhají další pokusy o reformu vědy a vysokého školství ve prospěch soukromého sektoru. Nejvýznamnější z nich jsou tzv. Bílá kniha terciálního vzdělávání, reforma hodnocení vědecké práce a radikální snížení financování Akademie věd. Proti těmto záměrům se zvedla nevídaná vlna protestů akademiků a vědců (viz například www.vedazije.cz, www.provzdelanost.cz). Je důležité s těmito protesty solidarizovat a podporovat je. Pokud by totiž neuspěly, hrozí, že by došlo k úplné degradaci vzdělanosti v Česku a k přeměně univerzit z center nezávislého kritického myšlení v továrny na výrobu pracovní síly a v prostředky k externalizaci nákladů na vývoj a inovace ze soukromých firem na společnost.

Vytisknout