Karle, ta medaile už nebude tvůj hrob!

26. 10. 2009 / Miloslav Štěrba

"Já bych do toho kop, ta medaile bude můj hrob!" zpívá Vlasta Burian alias Anton Špelec Ostrostřelec. Podobně musel reagovat i "božský" Kája při minulých oslavách 28. října spojených s vyznamenáváním významných osobností této země. Jenže letošní rok se zapíše do historie medajlobraní. Přišla řada i na Karla Gotta. Jak nám sdělují média i sám potrefený.

Každý stát si buduje státnost různými formalitami, o jejichž smysluplnosti pak mohou lidé přemýšlet. Schvalovat je anebo zatracovat. Co jen jsme se načetli úvah o nevhodnosti vyznamenat bratry Mašínovy, kteří by si na jedné straně vyznamenání zasloužili, jenže....vyznamenat vrahy, kteří se neštítili zabít bezbranného člověka? Teď přišel na řadu Karel Gott, a opět zaznívají pochybnosti. Distancoval se dostatečně od totalitního režimu? Režimu, který na jedné straně umlčoval často vynikající umělce, aby to pak kompenzoval otevíráním náruče vůči pragmatikům, lidem rezignujícím na donkichotský boj s režimem, o jehož rychlém zániku mohli spekulovat jen skuteční snílkové. Proč nebyl odvážný a podepsal se pod "antichartu"? Nemohl setrvat v emigraci a přitáhnout více posluchačů k vysílání Rádia Svobodná Evropa? Jako Karel Kryl, který celý zbytek života se trápil otázkou, proč právě s Karlem Gottem musel zpívat státní hymnu na Václaváku v době Sametové revoluce.

Život je příliš komplikovaný, než abychom se dočkali jasných odpovědí. Jenže jakou odpověď vlastně čekáme? Žili jsem v této zemi doslova celý život a mezi nejkrásnější okamžiky vždy patřil poslech písní zpívaných Karlem Gottem. Jestli jsem byl někdy hrdý na svoji státní příslušnost, pak vždy, když Karel Gott ohromil svým zpěvem posluchače v cizině. Proč chtít poměřovat význam nejslavnějšího českého "slavíka" kritérii nastolovanými stále a znovu lidmi, o nichž často nic nevíme? Můžeme se utěšovat, že Karel ani za minulého režimu nespojil své zpívání s funkcemi, politickým výsluním, s odpornou servilitou, jakou se nicméně prezentují jeho mnozí dnešní zpochybňovači.

Nevím, zda přítomné osobnosti při předávání vyznamenání Karlu Gottovi povstanou a zatleskají českému géniovi. Přál bych to nejen zpěvákovi, ale zejména miliónům diváků u televizorů. Proč nebýt alespoň jednou hrdý na svoji zemi, na svého Karla Gotta?

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 26.10. 2009