Karel Gott, komunismus a umělecká kvalita

26. 10. 2009 / Jan Čulík

Miloslav Štěrba hájí Karla Gotta jako "českého génia". Má samozřejmě plné právo na tento svůj názor, já si myslím že situace je složitější. Karel Gott je profesionální hudební interpret nepříliš originálního středního proudu popu s dobrým hlasem. Není ani příliš originální na mezinárodní scéně, což uvidí každý, kdo kdy slyšel velmi obdobného "croonera" Toma Jonese.

Přesto je či byl Karel Gott bezpochyby nadaný zpévák. To musí uznat každý, kdo kdy viděl například film "Kdyby tisíc klarinetů", v němž na jednom místě zpívají Gott a Pilarová dokonalou jazzovou fugu.

Myslím si, že je neférové tahat umělce do politiky. Totéž dělali po druhé světové válce Vlastu Burianovi, za to, že za války měl ve svém divadle i představení v němčině, byl totiž bilingvní a svým vynikajícím humorem dokázal bavit nejen Čechy, ale i Němce, a ano, na jeho představeních se bavilo i nacistické publikum. Sám Vlasta Burian si politicky nikdy nezadal, exponentem nacistického režimu se nestal, stejně jako Karel Gott nebyl aktivním exponentem režimu komunistického.

Ať už z jakýchkoliv důvodů, v Československu několikrát vznikla diktatura, na jiném místě k tomu dnes publikujeme recenzi zajímavé historické monografie, která zkoumá proč. Politické elity českého národa ve dvacátém století mají zřejmě opravdu velkou vinu. Ale co obyčejní lidé?

Ve všech těchto režimech, mám pocit, se snažili vyžít, jak jen se dalo. Nikdo nemá povinnost být hrdinou. Myslím si, že je zvlášť trapné, že v Československu, když vznikne každý další režim, jeho protagonisté mají jedinou touhu - potrestat ty, kteří byli vidět v předchozím režimu. Děje se to každých dvacet let. Každý další režim v českém prostředí má totiž pocit, že je ten konečný a jediný spravedlivý. Asi tomu tak nebude.

Honba na čarodějnice v českém prostředí je opravdu trapná, zvlášť po dvaceti letech. Je zvláštní, že je to v současné České republice tak úporné. Copak se ještě v roce 1965 pronásledovali v Československu v médiích kolaboranti s nacismem? Vůbec ne. Cožpak se ještě r. 1938 pronásledovali v Československu v médiích kolaboranti s habsburskou říší? Vůbec ne. Co to je?

Myslím, že po dvaceti letech je nesmírně obtížné zkoumat zločiny a nespravedlnosti, k nimž docházelo za komunismu. Proto existuje pro zločiny princip promlčenosti, protože se po mnoha letech už nedá řádně zhodnotit kontext ani získat důkazy, co se dělo. Myslím si, že individuální vina z doby za komunismu by měla být už jen věcí osobního morálního zamyšlení, nic víc. Víc se s tím nenadělá, pronásledovat Karla Gotta za "kolaboraci" je směšně kontraproduktivní.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 26.10. 2009