AFGHÁNISTÁN

"Jako obyčejně, vaši hoši bombarduji špatnou zemi."

26. 10. 2009

To jsem řekl kolegovi který přispívá do Asia Times Online před několika týdny na setkání, kde jsme probírali Afghánistan, Pákistán a Taliban. Už nějakou dobu jsme měli pochybnosti o strategii Američanů a NATO v Afghánistanu a zvláště o jejich schopnosti zvládnout taktické aspekty nadcházejícího boje s Talibanem, píše Chan Akyv deníku Asia Times.

Sklouznutí pakistánského vedení do kvazivazalského vztahu s ideology al-Kajdy se jeví stale více pravděpodobné. Politici uzavřou dohody s islamistickými skupinami a budou hledat způsoby jak urovnat vzájemné neshody.

Mezitím se armáda pokusí uzavřít smír s teroristickými skupinami odvoláním rozsáhlých operací a svolením k obnově rozsáhlého talibánského státu na pákistánském území. Do roka současná vláda v Afganistanu padne a uvolní cestu Talibanu.

Následný teokratický stát bude v podstatě řízen současnými rezervisty al-Kajdy, s vlastnictvím jaderných zbraní jako přídavkem k věci. G. W.Bush by si nemohl přát nic horšího. Nicméně se tento výsledek zdá být přímým dědictvím.

V Afganistanu se situace zhoršila. Volební podvody v podstatě zruinovaly i poslední zbytky legitimity, které měla vláda Prezidenta Hamida Karzaiho, a populární odpor populace vůči ní vytváří podporu Talibanu. Dokonce i americká média konečně uznala že Mullah Omar se vrátil jako vůdce Talibanu a přitahuje povstalce a teroristy do centra země protože se zdá, že pravděpodobně znovu získá kontrolu nad Kábulem.

Zhruba před třemi roky jsem v článku Economics and Bamiyan (Asia Times Online, December 9, 2006) napsal následující návod na koordinovanou akci intervencionalistů:

Mezinárodní přístup k Afghánistanu je špatný z mnohých důvodů, nicméně hlavní důvod je že různé organizace předpokládají že řeší oddělené problémy, ve skutečnosti však řeší pouze jeden. Jednotky NATO bojují s ožívajícím Talibanem, zatímco různé organizace se snaží řešit všudypřítomné problémy jako pěstování opia, ženská práva, zdravotní starostlivosti, vzdělání a zachování kultury.

Co můžete nabídnut lidem, kteří se živí pěstováním opia? Jediná alternativa, která přináší dostatečné zisky, je turismus, který by se do drsné afghánské krajiny s jeho fenomenální historií velmi hodil, i když mnohé z nejzajímavějších památek byly zničeny sérií vpádů vetřelců. V situaci kdy by byl turistický průmysl hlavním zdrojem příjmů, by si místní populace si musela chránit svoje ekonomické zájmy, čehož by dosáhly udržováním otevřenější společnosti. Toto je zkušenost z Turecka a Egypta, kde jsou radikální islamisté udržováni na uzdě nikoliv válkou proti teroru ale starým dobrým policajtem.- pochůzkářem .

Například teroristé, kteří spáchali ohavné útoky v Luxoru, nemohli tyto útoky zopakovat, protože by to mělo okamžitý negativní ekonomický dopad. Teroristé nemohou operovat bez podpory lokálních komunit -- neschopnost rozpoznat tento faktor způsobuje, že rekonstrukce Afghánistánu bude obtížná, ne-li nemožná.

Hlavní strategie různých multilaterálních agentur proto musí zajistit udržitelné pobídky pro lokální obyvatelstvo, aby zakročilo a ochránilo svoje vlastní kulturní bohatství. Přesvědčte Afghánce že jakékoliv nové místo v oblasti Bamiyan navštíví miliony turistů a nové sochy Buddhy se nejenže objeví všude, ale budou ještě majestátnější, než ty zničené. Může se to zdát jako velice časově náročný projekt, ale tento postup je jediný ověřený na sladění zájmů místních komunit a zájmů celosvětové veřejnosti.

Vezměte si Taliban, klíčovou otázku si klade často kdekdo, ale tato otázka není nikdy adresována správným místům. Co vlastně umožňuje těmto zanedbaným bojovníkům bojovat proti vojskům US a NATO už osm let? Běžná odpověď je že to jsou peníze z prodeje drog, ale je tu ještě jeden zdroj příjmů, a to dary ze Středního Východu. Peníze z prodeje drog tvoří více než polovinu příjmů Talibanu, takže naše odpověď není až tak špatná.

Prodej opia Evropanům a Američanům je pro Taliban nádherný zdroj příjmů. To mu umožňuje přilákat množství místních nezaměstnaných s příslibem peněz, dokud si budou pěstovat plnovous. Věci došly až tak daleko, že Taliban si teď může dovolit zaplatit lidi, kteří by jinak zvažovali, že vstoupí do pákistánské armády. Taliban jim teď může nabídnout vyšší plat, lepší vybavení a menší riziko.

Nesmíme zapomínat na to, jak se Talibanu povedlo získat a udržet si moc poprvé. Protože úplně zničil život Afghánců svými pokusy o zavedení Wahhabi verze islámu, byl plně závislý na podpoře ze tří zemí: Pákistánu, Spojených arabských emirátů a Saúdské Arábie.

Role Pákistánu je jasně rozpoznatelná, totiž udržet nepřetržitý proud teroristických útoků při rozšíření strategické obrany proti svému hlavnímu nepříteli Indii. Přitom Spojené arabské emiráty a Saúdská Arábie poskytovaly zdroje Talibanu ve jménu lásky s muslimskými bratry. Většina peněz ve skutečnosti přichází z Abu Dhábí, bohatého na ropu.

Vysoké ceny ropy, které pomohly udržet Taliban mnohem déle u moci než by to umožnily místní ekonomické podmínky, existují i dnes. Zatímco pokračování prodeje opia umožňuje Talibanu pokračovat v rekrutování ozbrojenců a ovládat místní guvernéry, kteří se od Talibanu obohacují taky.

Každý, kdo si přeje omezit vliv Talibanu, proto musí zvážit dva aspekty, globální obchod s drogami a spotřebu surové ropy na obyvatele. Protože oba tyto indikátory jsou mnohem víc relevantní v západní Evropě a ve Spojených státech, stačilo by soustředit pozornost na tyto dvě oblasti.

Jak zkolabovalo Britské impérium

Předtím než se ponoříme do nejvíc se nabízející strategie na neutralizaci Talibanu, která nám zůstala k dispozici, bylo by dobré se podívat na historické důvody kolapsu Britského impéria, když pro nic jiného tak jako ukázku, že status quo se skutečně dá s trochou dobré vůle změnit.

Zachary Karabell napsal tento týden v deníku Wall Street Journal:

Uvědomte si, co se stalo v roce 1946 když Velká Británie, která byla v té době bez peněz požádala Spojené státy o půjčku. Po dobu více než třiceti let Británie vynakládala veškeré úsilí na zastavení vzestupu Německa. Vedla dvě války, miliony lidí přišly o život a britská státní pokladna byla zcela vyprázdněná. Británie přežila, ale cena, kterou za to zaplatila, byla značná.

Navzdory svému globálnímu impériu, mocné armádě a záviděníhodné pozici v centru světového obchodu čelila na začátku roku 1946 britská vláda vážnému riziku bankrotu. Takže udělala to, co už mnohokrát v předcházejícím desetiletí: aobrátila se na svého nejbližšího spojence. Požádala Spojené státy o půjčku 5 miliard amerických dolarů, za nulový úrok, ze splatnosti 50 let. I když se nám tyto podmínky dnes zdají velkorysé, tehdy byly zcela běžné. K překvapení a zděšení Britů, Washington odmítl.

Ale protože Briti si nemohli dovolit akceptovat NE jako odpověď, vysvětlili, že pokud půjčku nedostanou vláda bude insolventní. Američani nabídli řadu podmínek. Půjčí Británii 3,7 miliardy dolarů na 2 procentní úrok. Britská vláda se bude muset řídit plánem Bretton Woods z roku 1944, který stanovil dolar a ne libru jako základ světových kurzů měn, a požadoval po Británii, aby učinila libru volně změnitelnou. Co bylo ale ještě důležitější, Británie musela zlikvidovat svůj imperiální systém. To znamenalo zrušit poplatky a cla na zboží, které směrovalo do kolonií a z nich, například Indie. To nebyly pouze peněžní sankce, všechny dohromady znamenaly konec Britského impéria.

I když je to zajímavé z historického pohledu, Karabell pravděpodobně nepochopil význam jiné změny, která se udála v témže období -- úpadek obchodu s opiem. Nebyl to textil z Indie ani rubíny z Myanmaru, co drželo slavné Britské impérium při životě. Bylo to prosté opiové doupě.

Zničením indické krajiny nuceným pěstováním opia a prodejem výsledného produktu v Číně s velkými zisky po celé trase, Britské impérium v podstatě čerpalo víc než čtvrtinu svých příjmů z obchodu s opiem. Tyto příjmy se docela hodily, když Britové potřebovali vyřešit problémy s drzými Prusy a Němci v první a druhé světové válce.

Když Číňané přestali na začátku 20. století kouřit opium, existenci britského impéria to ohrozilo.

Toto je přesně takový historický příklad, který potřebujme použít. Nápad zničit poptávku po heroinu a ostatních opiátech očividně nikdy nebyl součástí plánu Spojených států a zemí NATO pro Afghánistán. To by ale museli ovládnout domácí populaci, v podstatě přenést válku proti terorismu k domovu a zaměřit se na lidi závislé na drogách. (Anebo zrušit kriminalizaci drog, pozn. JČ.)

Tato opatření samozřejmě nejsou populární, ale z dlouhodobého hlediska mají při pokusech neutralizovat Taliban větší šanci na úspěch.

Ropa

Totéž platí pro cenu ropy. Pokud by byly světové ceny ropy stlačeny na minimum, existují jasné důkazy, že přísun peněz pro fundamentalistické islamistické skupiny by taky poklesl. Proč americká vláda nezavede daň na prodej benzínu, jako je to v Evropě? Řekněme 2 dolary za galon. Toto by nevyhnutelně vedlo k poklesu světových cen ropy které by se musely přizpůsobit efektu této daně.

Je důležité si uvědomit, jaké následky by daň z benzínu měla:

- Snížení ceny ropy, protože cena na čerpacích stanicích se za současné ekonomické situace příliš zvýšit nemůže. Šlo by o přesun zisků ze Středního Východu, skrze americké spotřebitele k americké vládě.

- Počáteční šok z vyšších cen ropy by snížil americkou spotřebu, což by poškodilo na export orientované ekonomiky Asie. To by obratem mohlo vynutit větší pozornost věnovanou domácí spotřebě těchto zemí a možná dokonce úpravu směnných kurzů.

- Zvýšenou pravděpodobnost z uhlíku celosvětově, které by byly určeny na snížení spotřeby ropy na obyvatele v Spojených státech a v Evropě, a postupně i v Asii. Taky by to snížilo používání fosilních paliv v Asii, s jako nejvíce postiženou Čínou s ohledem na její vysoké emise.

- Zvýšenou pozornost věnovanou výzkumu a výdajům na nové technologie, s cílem nahradit ropnou ekonomiku. A protože Spojené státy, Japonsko a Evropa v technologických inovacích vedou, počáteční přínosy by byly pravděpodobně zaznamenány výrazněji právě v těchto zemích. Následně, ostatní země jako Čína nebo Indie by z nových technologií také měly zisk.

Mají-li porazit Taliban, Američané a Evropané budou muset omezit poptávku po opiátech ve svých zemích a zároveň odstranit stabilní příjmy z ropy zemí Středního Východu. Špatnou strategií je snažit se odstranit příznaky, aniž by aby se léčily příčiny, a přesně to je důvod, proč je současná strategie naprostá katastrofa.

Vlastně Spojené státy a NATO potřebují zahájit "bombardování" doma než ve vzdálených zemích. Musí omezit spotřebu drog a ropy na domácí půdě, pokud skutečně chtějí mít reálnou šanci kontrolovat hrozbu, kterou představuje Taliban.

Článek shrnul Radovan Petrus

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 26.10. 2009