Vládní krize?

6. 10. 2009 / František Řezáč

Celá ta "vládní krize", kterou prožívá česká politická scéna (méně už občané), by se měla stát poučením a školou, jak už to dále nedělat. A také s kým už to dále nedělat. Jak to naznačuje pan Zdeněk Procházka ve svých říjnových reminiscencích o Únoru.

Kdosi v minulosti (mně to říkal Jiří Horák) na téma Vítězného února vtipně poznamenal, že demitující ministři vystrčili na Gottwalda p...l a on je do ní kopnul.

Demokratická politika měla v čele hlupáky, kteří se pak ještě v emigraci hádali, kdo to zavinil a hlavně o posty u korýtek v Radě svobodného Československa podle stranického klíče.

Takže, až podají demisi z Fišerovy vlády Topolánkovi favorité, jak v neděli vyhrožoval v televizi, pane prezidente Klausi, s chutí do toho..!

Máme štěstí, že si můžeme z dnešního stavu dělat srandu a nemusíme se bát ( nikoli vlastní zásluhou ) nějakého komunistického převratu. Kdo se ho bojí, je v plotě kůl, anebo taktéž znějící slovo na tři písmena...

Naší starostí budiž, aby zase někdo ty, kdož byli vykopnuti, neposílal za "zásluhy" do Bruselu na funkce komisařů. Vždyť už jsou to staříci před penzí a měli si v čase svého výkonu a dobrého platu našetřit. Ať si udělají na Vysočině rezervaci pro odložené politiky a hrajou si tam někde na pasece s Milošem na zakládání nových stran. Pro začátek navrhuji Stranu jezevců za větší klid na noční práci.

Tzv. krize ukázala, že kromě "nepostradatelných" matadorů má česká politika ještě druhou a docela sympatickou garnituru. Možná, že je někde i třetí. Kdo se poučí a dá příležotost jiným a mladším, ať to nakonec vyhraje...

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 6.10. 2009