POZNÁMKA NA OKRAJ:

Teherán, Praha, Hamburk a zpátky, neboli O divných asociacích pana Kotrby

17. 6. 2009 / Uwe Ladwig

Důvodem této poznámky však není pravděpodobná směs zlosti a zoufalství, která Íránce různého věku nechala zapomenout na možnou hrozbu střetu s ozbrojenými reprezentany moci v íránských městech, ale ten divný Kotrbův komentář, v němž píše o prasatech (na koho přitom asi myslel?), o údajně neexistujícím státním teroru v Íránu, o tom že to bude pro proamerickou politiku nejspíš další z řady zklamání, o masových nepokojích v jiných částech světa a o expanzi neonacionalistů a neonacistů v řadě zemí jinak "demokratické" Evropy.

Možná je dokonce pochopitelné, Kotrba narozený v roce 1963, jenž si asi omylem myslí, že jako člen KSČ býval 'levičákem' a ne členem ve skutečnosti kryptofašistické organizace, nepochopí rozdíl mezi tím, jestli v Teheránu lidé riskují, že budou zastřeleni, a tím, když v některých malých českých městech neonacionalisté a neonacisté beze strachu z policie demonstrují a zastrašují některé obyvatele, a možná dokonce některé politiky jím v uvozovkách označené za "demokratické". Ano, Kotrba si asi ještě stále myslí, že pořádek v zemi je důležitejší než svoboda lidí; demokraté ovšem vědí, že právo, a tím ovšem také státní právo, je výsledkem dohody a tudíž změnitelné. A když lidé v ulicích demonstrují navzdory hrozbě smrti, tak nejde jen o nějakou prasečí chřipku. Dokonce z Lipska 1989 víme, že demonstranti proti režimu nemohli vědět, jestli se bude střílet nebo ne. Tenkrát podle mého zvítězil rozum, ačkoli někteří 'rudí fašisté' prý chtěli reagovat jinak.

Je možné, že to byla 'jen' odvaha ze zoufalství, která demonstranty proti padělání voleb hnala do nejistých ulic, jen vlivní Američané to však nebyli, ačkoliv pro Kotrbu je to asi jedině možné vysvětlení. Já ty jeho asociace opravdu nepochopím, ale za to doufám, že nejen muslimové, ale také ostatní věřící, i ateisté, a dokonce i konvertité nebo ateističtí homosexuálové budou jednou moci v Íránu žít bez strachu z příslušníků starých institucí. A co Vy na to?

Vytisknout