Krátce předtím česká dcera německého E.ONu ohlásila zvýšení cen o pět procent s platností k 1.říjnu, šlo již o třetí navýšení během roku - teprve v červnu 08 zvýšil E.ON ceny na jihu Čech o patnáct procent, v Praze prostřednictvím 73procentního podílu v Pražské plynárenské pak o cca.9 procent. Energetický regulační úřad se v létě vyjádřil ve smyslu, že nemůže nijak zakročit: "Jsme na otevřeném trhu, Česká republika se rozhodla, že přijme legislativu Evropské unie a bude plně podporovat liberalizaci trhu. To znamená, že úřad nereguluje cenu dodávky, ale distribuci a přepravu. Dodávka samotného plynu tak je už jen na smluvním ujednání mezi obchodníkem a zákazníkem. Zákazník si může domluvit jakékoliv podmínky" (iDnes, 26.9.2008).

Německý dozorčí úřad nad volnou hospodářskou soutěží může ve svém bohulibém jednání využít změny kartelového práva, které vstoupilo (dočasně do roku 2012) v platnost počátkem tohoto roku. Dík této změně jsou to firmy a společnosti, které musí dokazovat, že svého postavení na trhu nezneužívají. A jelikož se německé distribuční společnosti rázného „opatření proti zneužití“ obávají – mohlo by totiž jít až do výše 10 procent ročního obratu – jsou zřejmě ochotné vyjednávat. Nedávné šetření totiž ukázalo, že ceny některých distributorů v SRN ležely ve srovnání s jinými až o 45 procent výše.

Český antimonopolní úřad takovou doložku k dispozici nemá, a tak stále situaci pouze sleduje a váhá. Jak dlouho si budou čeští zákazníci svobodně a liberálně „domlouvat jakékoliv podmínky“ u svého jediného distributora v oblasti, kde žijí, to ukáže další vývoj. Cena ropy sice od července rapidně klesá a klesá a tři až šest měsíců hájení mezi návazností cen plynu na ceny ropy je už víc než na spadnutí. Ale zima je na krku a každý měsíc, kterého mohou distribuční společnosti využít, pardon, zneužít, se vyplatí. Jistě že ne pro ty, kteří topit prostě musí.

Myšlenku určité regulace trhu potřebuje právě trh s energiemi jako pes drbání. Jsem pro celoevropské závazné standardy a opatření. Posvátná kráva ODS – hájení národních zájmů – v tomto případě znamená hájení práv společností, které mohou z jedné země, kde jim hrozí určité sankce, odplout v naprostém poklidu jinam. Mohou se také dohodnout, že nejdříve ceny pořádně navýší a pak se případně domluví na malém snížení – což v případě Česka jistě plně platí.