Otázka: Jak byste zhodnotil perspektivy rozvoje rusko-polských vztahů? S.V. Lavrov: Potenciál rusko-polské spolupráce je obrovský. Zahrnuje v sobě vše pozitivní, co se nahromadilo během našich společných dlouholetých dějin. Jsem přesvědčen, že v nich převažují světlé stránky, i když někteří naši oponenti se nás snaží přesvědčit o opaku. Uvedu alespoň společný boj našich národů s nacismem, který připomínají stovky pohřebišť sovětských vojáků-osvoboditelů, kteří spočívají v polské zemi. Jsme vděčni Polákům za citlivou péči o ně. Náš obchodní obrat dosáhl 18ti miliard USD a pokračuje jeho dynamický růst. Úspěšně proběhla Sezóna ruské kultury v Polsku, festival ruské písně v Zelené Hoře. Nyní v rámci Sezóny polské kultury vystupují v Rusku výborné tvůrčí kolektivy z vaší země. V říjnu se v Rusku budou konat Dny polské vědy. Ano, naše přístupy k řadě aktuálních mezinárodních problémů se rozcházejí. Litujeme, že polské vedení dalo svůj souhlas s umístěním prvků strategického systému PRO USA poblíž ruských hranic. Nesdílíme hodnocení řady polských politiků gruzínsko-jihoosetinského konfliktu. Agrese, kterou rozpoutal režim Saakašviliho, přinutila Rusko použít adekvátní vojensko-politická opatření. Směřovaly k odražení agrese, k ochraně mírotvůrců a civilního obyvatelstva, k zabránění genocidy lidu Jižní Osetie. Akce Ruska ve všech etapách konfliktu byly v politickém a vojenském smyslu odpovídající existující hrozbě, zaručovaly, aby se agrese nemohla opakovat. Dále než bylo nezbytně nutné jsme nešli. Doufáme, že objektivní, nezkreslená informace – a je jí dostatek – umožní zahraničním partnerům vyznat se v tom, k čemu došlo a co se děje v regionu. Při realizaci naší zahraniční politiky se přísně držíme pěti zásad zformulovaných prezidentem Dmitrijem Medveděvem. Patří mezi ně nadřazenost mezinárodního práva, multipolarita současného světa, připravenost rozvíjet přátelské vztahy se všemi zeměmi, včetně Polska, ochrana života a cti našich občanů, ať se nacházejí kdekoliv a konečně pozornost vůči regionům, s nimiž pojí Rusko vlastní privilegované zájmy. Jsme přesvědčeni, že je to srozumitelný základ k prohlubování mezinárodního partnerství. Otázka: Jaké jsou vztahy Rusko-EU ve vzniklé situaci? S.V.Lavrov: Pochopitelně, nejsme nadšeni rozhodnutím EU odročit jednání o novém strategickém partnerství Rusko-EU. Spolu s tím vidíme, že snaha o budování strategického partnerství na základě vzájemnosti převážila. Podstatné je, že většina států – členů EU – na summitu 1. září v Bruselu předvedla odpovědný přístup, jelikož dobře chápe význam spolupráce s Ruskem, v jejímž rámci, během posledních let, se podařilo mnohé. S jednotnou Evropou nás pojí ekonomická vzájemná závislost, společné civilizační přístupy a hodnoty, máme společné historické dědictví a bezpochyby společnou budoucnost – vždyť Rusko bylo vždy součástí evropské civilizace. Pochopitelně, spolupráce s EU patří ke klíčovým směrům naší zahraniční politiky. Jako globální hráči jsou Rusko a EU vzájemně závislí, naše bezpečnost je nedělitelná. Proto považujeme za nutné projednávat otázky evropské bezpečnosti a stability komplexně, aniž bychom oddělovali taková témata, jako např. umísťování americké PRO ve východní Evropě nebo situace kolem CEF.
Svou agresí proti Jižní Osetii, porušením svých mezinárodních závazků pohřbilo samo gruzínské vedení otázku územní celistvosti Gruzie. Vyzýváme partnery, aby následovali ruský příklad a uznali tuto novou realitu. Hodnotíme jako zcela nepodložená prohlášení lídrů některých států o tzv. „imperiální“ a „revizionistické“ politice Ruska. Historicky jsme se vždy ocitali na straně slabšího, i když jsme riskovali vyvolání hněvu té či jiné velmoci. Morální pravda našeho stanoviska je nenapadnutelná. Otázka: Jak může ovlivnit rusko-polské vztahy umístění protiraketové základny v Polsku? S.V. Lavrov: Elementární vojenská analýza ukazuje, že jakékoliv jiné cíle, kromě ruských raket, evropská základna globální PRO USA nemá a ještě dlouhá léta nebude mít. Myslíme si, že jakýkoliv nezaujatý expert chápe: žádná raketová hrozba Evropě a tím více, USA, ze strany Iránu neexistuje. Uskutečnili jsme s Varšavou sérii konzultací, podrobně jsme vysvětlili naše a zahraniční hodnocení plánů vytvoření TPR (třetí poziční rajon – pozn. překladatele). Vyjadřujeme své politování vzhledem k tomu, že polské vedení přesto rozhodlo poskytnout své území pro umístění základny amerických antiraket. Vysvětlím naše stanovisko podrobněji: po mnohá desetiletí základem strategické stability a bezpečnosti ve světě byla parita mezi Ruskem a USA v oblasti strategických útočných a strategických obranných zbraní. Avšak během posledních let se americká administrativa zaměřila na prolomení této parity, získání jednostranných výhod ve strategické sféře. A podstata problému není pouze v globální PRO. Vidíme taktéž nechuť USA zůstat v rámci dohod o strategických útočných zbraních, snahu realizovat koncepci „globálního bleskového úderu“, vývoj projektů sledujících umístění útočných druhů zbraní v kosmu. Toto vše, pochopitelně, nezvýší úroveň bezpečnosti Evropy i samotného Polska. Je nám líto, že Varšava, která si možná dokonce neuvědomuje důsledky svého rozhodnutí, byla zavlečena do pokusu rozbít paritní charakter rusko-amerických dohod v oblasti strategické stability. Chtěli bychom, aby polští kolegové pochopili, že kromě získání politických a vojenských výhod, díky navázání „zvláštních spojeneckých vztahů“ s USA budou muset nést i odpovědnost za rizika s tím spojená. Nakolik jsou oprávněná, to ať rozhodne polská strana. Jme v zásadě proti tomu, aby naše vztahy s třetími zeměmi byly funkcí rusko-amerických rozporů. Ponecháváme otevřené dveře pro vážná jednání. Mají-li USA a Polsko skutečně zájem na tom, aby bylo zaručeno, že americká základna PRO nebude zaměřena proti Rusku, pak jsme stále připraveni projednat jejich konkrétní návrhy. Pochopitelně, má jít skutečně o záruky, nikoliv o kosmetická politická gesta. Otázka: Jaký je rozvoj rusko-polských vztahů v kontextu energetické politiky Ruska? S.V. Lavrov: Rusko, které disponuje obrovskými zásobami energetických zdrojů, zaujímá jedno z klíčových míst ve světové energetice. Rusko-polská spolupráce v palivo-energetické sféře je základem oboustranných obchodně ekonomických vztahů. Připadá na něj více než 85% ruského exportu do Polska. Díky dovozu uhlovodíků z Ruska je uspokojeno 97% polské spotřeby ropy a více než 60% zemního plynu. Navíc Polsko je pro nás jedním z nejdůležitějších partnerů zajišťujících tranzit ruských energetických zdrojů do západní Evropy. Tranzitními produktovody bylo přes Polsko v roce 2007 dopraveno více než 21 milionů tun ropy. Rusko má zájem o spolehlivé a nepřerušované dodávky energetických zdrojů Evropě. Z toho vyplývá náš plán na vytvoření severoevropského plynovodu. Realizace tohoto celoevropského projektu, jenž byl dávno schválen Evrokomisí, nejen že umožní zvýšit objem dodávek plynu do Evropy, ale celkově bude přispívat k upevnění infrastruktury energetické spolupráce Ruska s EU. „Severní proud“ nepoškozuje zájmy Polska. Žádné krácení tranzitu přes tradiční směry exportu Ruského plynu územím Polska, Ukrajiny a Běloruska nebude a neplánuje se. Co se týče volby trasy, pak naše země, jako dodavatel plynu, ponechává toto právo sobě. Hlavními kritérii příslušného rozhodnutí jsou ekonomická efektivnost projektu, jeho spolehlivost a bezpečnost, včetně ekologické. Jsme toho názoru, že v současném světě je energetická bezpečnost nedělitelná. Producenti, spotřebitelé energie a tranzitní země, obrazně řečeno, jsou na jedné lodi a tudíž mohou zajistit takovou bezpečnost, pouze budou-li působit jako partneři, společně, nebo přinejmenším nikoliv jeden proti druhému. S těmi, kdo sdílí tento náš přístup, a takových je v Evropě většina, snadno nacházíme společný jazyk. Otázka: Během mnohaletých konfliktů na Balkáně a v Čečensku Rusko vždy vystupovalo na obranu zásady nadřazenosti územní celistvosti nad snahou národnostních menšin o sebeurčení. V případě událostí v Gruzii byl zaujat zcela odlišný postoj. Má tato změna pouze konjunkturální, nebo přece jenom stálý charakter? Vrátí se Moskva ke svému původnímu názoru, jestliže některý z národů Ruské federace projeví přání vystoupit z jejího svazku? S.V. Lavrov: Rusko vždy vystupovalo a vystupuje za bezpodmínečné dodržování mezinárodního práva. Právě na tomto základě jsme reagovali na události v Jižní Osetii. Gruzie provedla věrolomný agresivní útok na ruské mírotvůrce, kteří se tam nacházeli ze zákonných důvodů, na ruské občany a na obyvatelstvo Jižní Osetie, což způsobilo četné oběti a zkázu. Rusko využilo svého neoddělitelné ho práva sebeobrany na základě čl. 51 stanov OSN, který uznává takové právo státu v případě ozbrojeného útoku na něj, což se plně shoduje s definicí „agrese“, přijaté Spojenými národy v roce 1974. Principy sebeurčení a územní celistvosti v mezinárodním právu mají stejný a stejně hodnotný význam, jsou dialekticky vzájemně propojeny. Přímo to potvrzuje Deklarace OSN z roku 1970 o principech mezinárodního práva, týkající se přátelských vztahů a spolupráce mezi státy, a je to zakotveno v Helsinském závěrečném aktu OBSE z roku 1975. Bezpodmínečně uznáváme obě tyto zásady vycházeje z norem mezinárodního práva a výše vzpomenutých dokumentů. Jižní Osetie a Abcházie byly fakticky nezávislými státy. Zcela legitimně, v souladu se zákonem SSSR ze dne 3. dubna 1990, tyto autonomní republiky zvolily sebeurčení a vystoupily ze svazku Gruzie. Pravomocnost tohoto aktu nelze zpochybňovat, jelikož sama Gruzie vystoupila ze svazku SSSR na základě téhož zákona. Jižní Osetie a Abcházie uskutečnily referenda, jejich národy vyhlásily nezávislost, přijaly ústavy, vytvořily parlamenty a vlády, které zabezpečovaly jurisdikci na svém území. V průběhu posledních 15 let požívaly určitou právní subjektivitu - právo účasti v mezinárodních vztazích, ovšem pravdou je, že nikoliv v rozsahu plnohodnotných subjektů mezinárodního práva - členů OSN, ale v postavení mezinárodně uznaných stran konfliktu. Ústava nynější Gruzie na jejich území přestala fungovat. Ohledně zásady územní celistvosti se v deklaraci z roku 1970 zdůrazňuje, že stát požívá územní celistvosti, jestliže dodržuje práva národů žijících na tomto území a nepodniká kroky porušující tato práva. Avšak vedení Gruzie nejednou podnikalo pokusy podřídit si Jižní Osetii vojenskou cestou, všelijak omezovalo a diskriminovalo její obyvatelstvo, včetně masových vražd, tzn. hrubě mu upíralo právo na život. S ohledem na to nelze hovořit o změně stanoviska Ruska vůči základním zásadám mezinárodního práva. My vycházíme z toho, že v Kosovu, které některé západní země uznaly jako subjekt mezinárodního práva, neexistovaly takové právní, historické a jiné faktory sebeurčení, jako byly a jsou v Jižní Osetii a Abcházii. Bělehrad splnil všechny své závazky schválené mezinárodním společenstvím v roce 1999, poté se nepokoušel použít proti Kosovu sílu. Tbilisi naopak stále porušovalo své závazky o urovnání, dohodnuté po Gruzií rozpoutané začátkem 90. let války proti Abcházii a Jižní Osetii, nejednou se uchylovalo k ozbrojeným provokacím a v noci na 8. srpna pošlapalo všechny dosavadní dohody a začalo novou válku proti Jižní Osetii, přičemž naplánovalo analogickou bleskovou válku proti Abcházii. Absolutně nekorektní je také paralela s Čečenskem, které v roce 1998 obdrželo faktickou nezávislost, bylo ponecháno samo sobě, stalo se místem úkrytu mezinárodních teroristů a rok na to začalo přímou agresi proti ruské republice Dagestán. V případě s Abcházií a Jižní Ostetií bylo všechno přesně naopak: nebyly to původci teroristické, nebo jakékoliv jiné hrozby pro Gruzii, nikdy na ni neútočily, neměly zálusk na gruzínské území. Avšak Tbilisi celé ty roky po rozpadu SSSR nejednou podnikalo proti nim silové akce, jejichž kulminací se stalo bombardování spícího Cchinvali v noci na 8. srpna. Kdybychom nezastavili válku, nevzali pod svoji ochranu Abcházii a Jižní Osetii, pak by se ruské vedení podepsalo pod svou neschopnost plnit ústavu Ruska a jeho mezinárodní závazky. Otázka: Chování ruských jednotek v Gruzii, které ničily tuto zemi již po uznání neformálního příměří, válečná rétorika moskevských politiků způsobily to, že ve světě, včetně zemí, které s Ruskem sympatizují, je nyní vaše země znovu vnímána jako agresivní a nebezpečný soused. Opravdu se nemusí vaše země obávat izolace? S.V. Lavrov: Nemohu souhlasit s vašim míněním ohledně vnímání Ruska ve světě. Ano, jsou jak politici, tak žurnalisté, kteří by chtěli rýsovat situaci právě tak a pokoušejí se vnutit své vidění ostatním. Podstatou toho je, buď nepochopení událostí nebo záměrné nepravdivé zkreslování zjevných faktů. Vedení Gruzie se dopustilo aktu agrese ve snaze vojenskou cestou rozšířit svoji jurisdikci na Jižní Osetii, která se nacházela pod ochranou dohod o urovnání schválených OBSE. Gruzínské systémy Grad, bojové letectvo a dělostřelectvo bombardovaly jihoosetinský lid, který, jak prohlašoval M. Saakašvili, on sám považoval za součást své země. Tímto tbiliský režim vlastníma rukama zapříčinil, že otázka územní celistvosti Gruzie není nadále aktuální. Toto jsou reálie, které všichni, dříve či později, budou nuceni uznat. Komentář o chování našich vojenských jednotek v Gruzii po uzavření příměří, stejně jako o domnělé válečné rétorice válečných politiků ponechávám vašemu svědomí. Jsou fakta, která se den co den předkládala na tiskových konferencích v Moskvě, jsou svědectví lidí, kteří vše viděli na vlastní oči, ruských i zahraničních novinářů, kteří pracují v Jižní Osetii, jsou zážitky zástupců OSN, Rady Evropy, mezinárodního Červeného kříže a jiných mezinárodních organizací, kteří navštěvovali Cchinvali. Izolace Ruska, jednoho z center vznikajícího multipolárního světa neexistuje a v zásadě není možná. Stejně jako izolace USA, Evropy, Číny, jiných předních světových mocností. Jsme přesvědčeni, že pragmatismus, zdravý rozum, pozitivní, bez sebeklamu a iluzí program jednání zvítězí v mezinárodních vztazích, jak tomu již bylo nejedenou. Rozhodnutí Evropské unie je právě svědectvím toho, že rozumný, realistický názor přece jen zvítězil. Sergej Lavrov Následujte příklad Ruska a přiznejte si realitu ZDE 11. 9. 2008, Gazeta Wyborcza, Sergey Lavrov : Follow Russia's Example and Acknowledge the Realities ZDE 11. 9. 2008, Gazeta Wyborcza, Marcin Wojciechowski: Mr Lavrov's Offer
ZDE
11. 9. 2008 ČT24, ČTK: Rusko žádá záruku, že americký štít nebude namířen proti Moskvě ZDE 11. 9. 2008 ČTK: Rusko žádá záruku, že americký štít nebude namířen proti Moskvě ZDE 11. 9. 2008 Aktuálně: O protiraketové základně můžeme jednat, tvrdí Lavrov ZDE
článek byl v rámci syndikace převzat se souhlasem redakce z české verze magazínu Rusko v globální politice |