Data z různých evropských zemí podle UCTE (UCTE - Union for the Co-ordination of Transmission of Electricity - je sdružení operátorů elektroenergetických přenosových sítí kontinentální Evropy a kromě Velké Británie, skandinávských zemí, Albánie a evropských postsovětských republik koordinuje sítě všech evropských zemí) ukazují, že zatížení systému v dobách odběrových špiček a zvlášť během jednotlivých studených zimních dnů je mnohem větší, než se všeobecně mělo za to. Ve skutečnosti poslední data UCTE o spolehlivosti energetických kapacit ukazují, že už v zimě 2007/8 jen několik studených zimních dní v západní Evropě mohlo způsobit velmi nepříjemné potíže s dodávkami v době podvečerní špičky ve Francii a v okolních zemích.

Rozbor potenciálu výstavby a provozu nových elektráren ukazuje, že neexistuje žádné krátkodobé řešení, které by dovolovalo další stálý růst spotřeby o 1 - 2% ročně. A tak nebudou-li různé evropské vlády vážně jednat s cílem omezení poptávky po elektřině, riziko výpadků dodávek elektřiny se v blízké budoucnosti dramaticky zvýší. Namísto čekání na katastrofální black-out jsou navrhovány okamžité politické zásahy.

Newsletter ASPO k abstraktu referátu dr. Dittmara doplňuje ještě svůj komentář:

V minulosti národní vlády přijaly odpovědnost za řádné fungování veřejných služeb v jejich zemích, včetně například železniční dopravy, zásobování elektřinou a zdravotnických zařízení, ale taková politika připomínající socialismus byla z valné části vytlačena novou vírou v jednorozměrnou ekonomiku, v níž má svrchovanou nadvládu trh. Skutečně je zřejmé, že záložní kapacitě je v tržní ekonomice přisuzována minimální hodnota a že ze zisků lze obrovsky těžit, jestliže ceny vystřelí vzhůru v reakci na výpadky dodávek, jak zjistili středovýchodní těžaři ropy. K nedostatku záložních výrobních kapacit přistupuje i dopad poklesu domácích dodávek zemního plynu v důsledku vyčerpání jeho zásob, což znamená, že Evropa se musí spoléhat na čím dále vzdálenější zdroje, od nichž je oddělena tranzitními zeměmi, které jsou v nové pozici, v níž si také chtějí vynucovat svoje podíly na zisku.

Existuje i militaristický podtón, protože NATO, které přestalo být obranným paktem, se nově předvádí v ofenzívnější roli. Už má pod kontrolou Turecko, důležitou tranzitní zemi pro dodávky ropy ze Středního Východu a kaspické oblasti, ale teď se zaměřuje na Ukrajinu, přes kterou vedou ropovody.

Paradoxně by větší výpadek elektřiny mohl být pro Evropu požehnáním, kdyby měl donutit vlády k opuštění zastaralých ekonomických praktik a k reakci na zásadně novou situaci, která se otevírá na začátku druhé poloviny ropné éry. Zatímco její první polovina dala vzniknout hospodářské expanzi, vrcholící principy jednorozměrné ekonomie, která přinesla velké bohatství privilegovaným, druhá polovina bude poznamenána ekonomickým poklesem. Přechodné období hrozí být obdobím velkého napětí, ale čím dříve budou přijaty nové politiky, tím menší bude zátěž. Zničující výpadek elektřiny trvající několik studených dní by mohl být přesně tím, co Evropa potřebuje, aby spustila odpovídající reakce, které by vedly přímo k omezení poptávky a zavedení nějakých forem přídělového hospodaření.

Pro Britské listy a www.energybulletin.cz přeložil a souhrn zpracoval Jindřich Kalous

Poznámka JK: To, co bylo řečeno na adresu západoevropských vlád, je evidentně vysoce aktuální i pro současnou českou administrativu. Kromě kontroverzní dostavby Temelína, zděděného po minulém režimu, se od roku 1989 v Čechách pro dlouhodobé udržení spolehlivosti dodávek elektřiny neudělalo skoro nic. Přitom se teď už veřejně připouští, že po roce 2012 u nás nastanou podobné potíže jako v některých západoevropských zemích.

O tom, jak na jejich riziko (ne)reaguje vláda a ČEZ ZDE

Ctihodné vědce z ASPO snad nikdo nebude považovat za zakuklené komunisty, jejich heslo „Čím hůř, tím líp" chápu jako výraz zoufalství nad nečinností evropských vlád v předvečer energetické krize. Rovnováhy na nižší úrovni nejspíše bude dříve či později tak jako tak dosaženo, ale představa apokalyptických scén v mrznoucích evropských velkoměstech je dost děsivá. S velkou mírou jistoty se dá předpokládat, že nejvyšší cenu za ideologickou zaslepenost vlád a nenažranou chamtivost energetických monopolů nakonec zaplatí - jako vždy - obyčejní lidé.

Poprvé zveřejněno 31. 03. 2008 na elektronickém portálu abstraktů Cornell university v Ithace ve státě New York ZDE

Dr. Michael Dittmar přednáší ve švýcarském Federálním technologickém institutu ETH v Curychu a je vědeckým pracovníkem v Evropské organizaci pro jaderný výzkum CERN v Ženevě. Je známý svými kritickými postoji k perspektivám jaderné energetiky a k nadějím na to, že může představovat alternativu k fosilním palivům

prezentace Dr. Michaela Dittmara na 6. výroční konferenci ASPO v irském Corku v září 2007 ZDE