Aktivisté Greenpeace obsadili kótu 718, kde by měl být radar umístěn, organizace Ne základnám organizuje demonstrace, jejichž tisíc účastníků může připadat solidarizujícím západním aktivistům málo, ale v podmínkách polistopadové České republiky jsou nepřehlédnutelné, téměř 100 000 občanů podepsalo petici proti cizí vojenské základně. Politická vůle občanů se zdá být jasná, ale ověřit si ji v referendu nebude možné, neboť vláda je přesvědčena, že obyčejní lidé nemohou rozumět složitým strategickým a technickým otázkám. A vláda navzdory veřejnému mínění pokračuje v bilaterálním jednání s USA. Hlavní smlouva prý již byla dojednána a SOFA smlouva prý bude dojednána do konce května. Škoda, že již dojednané části stále zůstávají utajené. Bude například zajímavé dozvědět se jakým způsobem se stát, který má zkušenost s brežněvovskou "omezenou suverenitou", vypořádal s běžným americkým požadavkem, aby američtí zaměstnanci základny nespadali pod jurisdikci hostitelské země.

Vláda se tedy chová, jako by si byla jistá, že Parlament ČR obě smlouvy ratifikuje. Lze samozřejmě předpokládat, že většina poslanců a senátorů bude disciplinovaně a loajálně hlasovat podle instrukcí svého poslaneckého klubu, ale jistě je i několik těch, kteří -- u vědomí váhy odpovědnosti za toto rozhodnutí -- ho budou chtít sladit se svým svědomím a přesvědčením. K tomu budou potřebovat co nejpřesnější komplexní odborné informace. Pokud takové detaily skutečně dostanou, budou muset být schopni je posoudit. K tomu by byla zapotřebí širší diskuse, do níž by měli být zapojeni - v zájmu objektivity - nejrůznější odborníci, například z oborů radiolokace a pracovního lékařství. Ti by například mohli pomoci vyřešit hluboké rozpory mezi tvrzením závěrečné zprávy Národní referenční laboratoře o měřeních provedených na radaru a analýzou odborníka s více než čtyřicetiletou praxí v oboru Ing. Milana Hlobila. Ten například tvrdí, že vládní experti často převzali americké údaje týkající se malého atolu v Tichém oceánu, které neodpovídají podmínkám hustě zabydlených středních Čech, a neprovedli vlastní šetření.

Odhlédneme-li od faktu, že vztah k americké základně v Brdech je problémem spíše politickým než technickým, je na místě se ptát, zda jsou poslanci a senátoři vybaveni tyto odborné otázky objektivně posoudit.

Nedávno jsem se účastnil odborné konference, kterou organizace Middle Powers Initiative (MPI, Iniciativa středních mocností) svolala do Dublinu za aktivní podpory vlády Irské republiky. MPI sdružuje sedm mezinárodních nevládních organizací a pracuje s vládami "středních mocností" prostřednictvím bývalých i současných předních diplomatů (včetně amerických), politiků, zákonodárců i vládních expertů zvláště na otázky odzbrojení. Dr Philip Coyle, bývalý náměstek ministra obrany USA a nejdéle sloužící ředitel oddělení pro testování a hodnocení zbraňových systémů, ilustroval dosavadní nefunkčnost protiraketového systému na 13 testech, z nichž jen 6 bylo úspěšných, ale i ty za zcela umělých nerealistických podmínek, kdy navigační obsluze byly předem známy letové parametry sestřelené rakety, která nadto nebyla doprovázena běžnými klamnými cíly a ještě letěla v denní dobu a za dobrého počasí.

Dr Coyle, mimochodem, odkázal i na dokument amerického Pentagonu, podle něhož roste hrozba nepřátelských raket a který vyjmenovává 20 zemí vlastnících nebezpečné rakety, včetně Moldavska! Z těchto 20 zemí je 18 buď americkými spojenci, nebo z nich žádné nebezpečí nehrozí a jen 2 státy (Rusko a Čína) má rakety s doletem do USA.

Známá britská liberálně-demokratická baronka Shirley Williams, dnes i poradkyně premiéra Browna, se mi svěřila s její nadějí, že český parlament, po prostudování všech dostupných odborných studií a analýz, neschválí projekt, který by nejen ohrozil bezpečnost České republiky, ale destabilizoval by postavení Evropy.

Přiznám se, že mezi stovkami stran dokumentů, které mi diplomaté poskytli, mne nejvíce zaujal projev bývalého kanadského ministra zahraničí Lloyda Axworthyho, který přednesl v kanadském parlamentním výboru pro obranu v roce 2003. Můj bývalý kolega v něm zdůrazňoval obrovskou zranitelnost pozemních monitorovacích instalací, včetně radaru kategorie XBR, a bezbrannost vůči "preventivnímu nebo asymetrickému útoku". "Pro posílení obrany proti asymetrickému útoku, Američané budou prosazovat ještě větší vojenské utajení a drakonické policejní zásahy v blízkosti stanic raketové obrany, včetně v grónském Thule a v britském Fylingdales, případně v jakýchkoli dalších NATO stanicích", vysvětloval ministr. "Je to ironické, ale budování raketové obrany se může stát právě tou provokací, která přinutí protivníka riskovat vše, aby vyvolal to nebezpečí vesmírného Pearl Harbouru, které Rumsfeldova komise využila k ospravedlnění vývozu zbraní do vesmíru".

Ministr pak dokonce citoval amerického delegáta konference v roce 2001, který vtipně poznamenal, že pro USA skutečné včasné varování před raketovým útokem bude déšť raket, který zničí americké radarové stanice jak v Thule, tak i ve Fylingdales. Novější dokument amerického ministerstva obrany zmiňuje významnou úlohu brdského radaru při ochraně právě těchto důležitých radarových stanic včasného varování. Účastníci dublinské konference proto poukázali na skutečnost, že místo zvýšené bezpečnosti může radarová stanice naopak zvýšit zranitelnost Brd a okolí.

Někteří panelisté a diskutující srovnávali vstřícnost české vlády s postojem polského premiéra Tuska, který letos v Bratislavě zdůraznil, že polská stanice by měla být součástí "systému NATO a evropského a euro-atlantického bezpečnostního systému". Zda se tak -- v delším časovém horizontu -- stane, rozhodne NATO nejdříve v roce 2009, což je v této věci jediný konkrétnější závěr dubnového summitu v Bukurešti. S jistým pochopením citovali i přítomní američtí diplomaté Tuskovo prohlášení, že "Jako předseda polské vlády se cítím zodpovědný za bezpečí Poláků a ne, při veškeré úctě k našemu největšímu spojenci, za bezpečnost USA."

Američtí účastníci konference poukázali na bukurešťský projev významné demokratické kongresmanky Elleny Tauscherové, která navrhla propojení amerického systému dlouhého doletu s NATO systémem v oblasti krátkých a středních doletů a pod kontrolou a řízením bruselského vrchního velitele spojeneckých vojsk v Evropě.

Současně však připomněli loňské prohlášení Briana Greena, náměstka ministra obrany, před senátním výborem pro obranu: "Jestli souhlasem máte na mysli souhlas s tím, že by se z toho stalo úsilí financované Severoatlantickou aliancí, snaha NATO vyvinout a rozmístit raketovou obranu dlouhého doletu, tak to není náš úmysl". Ve stejné době Riki Ellison, prezident Aliance na podporu raketového obranného systému, položil řečnickou otázku: "Kdypak Kongres USA nebo kterýkoli prezident USA žádal NATO či jakoukoli zemi na světě o povolení chránit naše obyvatele, vlast nebo vojenské síly?"

V době konání dublinské konference proběhly v tisku zprávy o jednání mezi USA a Ruskem a začala se přetřásat otázka ruské účasti v inspekcích jak brdského radaru, tak polských raket. Představa, že by rakety mohly být jen obranné a nešlo by je zamířit kamkoliv, stejně jako argument, že radar by šlo nastavit tak, aby neviděl do ruského prostoru, přítomné odborníky rozesmála. Zamezit tomu by nemohly jednorázové inspekce, ale jen trvalá přítomnost ruských pozorovatelů v Brdech, což například náměstek ministryně obrany Barták v Otázkách V.Moravce 11. května výslovně vyloučil.

Odborníci se rovněž shodli na tom, že výstavbu stanic ani v Polsku, ani v České republice nelze již zahájit před ukončením prezidentského mandátu G.W.Bushe. To jistě pochopili Poláci, kteří trpělivě vyjednávají, navyšují svou cenu a nikam nespěchají.

Během jednání konference ani v kuloárech nikdo neinterpretoval závěr bukurešťského summitu NATO jako souhlas se zařazením americké protiraketové obrany do celoevropského aliančního systému, ale jen jako ohlášené ujištění, že tuto možnost nelze vyloučit. NATO zaujme jasnější postoj až na svém příštím summitu v roce 2009, v nové prezidentské éře a po vypracování dalších studií o funkčnosti systému, jeho financování i o jeho alternativách. Zaujalo mne přesvědčení mnohých, že na tomto odročení rozhodnutí NATO měly vliv státy, které protiraketový systém odmítají, například Slovensko a Norsko. Chtěl bych věřit, že ani parlament České republiky neučiní žádné unáhlené rozhodnutí a to zvláště za situace, kdy z amerických prezidentských kandidátů podporuje protiraketový systém jen republikán John McCain, zatímco Hilary Clintonová a především Barack Obama, vyjádřili své pochybnosti o systému, který zhorší vztahy s Ruskem, aniž by prokázal, že je schopen ochránit USA.

Autor je poradcem předsedy Poslanecké sněmovny