Moc jsem chtěla se na kótu dostat. A tak jsem místy kličkovala houštinami :). Když už jsem skoro měla strach, že nevím kudy, objevily se růžové skvrny -- na pařezech, na větvičkách, na kamenech...milé. Ke kótě vede růžová! Ne khaki! :-)) A tak to chceme -- a tak to i bude! -- Jen uvěřit :-)

Jaká radost, když se najednou objevily stany! :-) Předali jsme potraviny -- kterých mají dost. Lidi je přinášejí. Venku u stolku sedí členové GP u PC, napájených solárními panely. Byl připraven i kulturní program. Zazpívala Monika Načeva za doprovodu kytaristy Justina Lavashe. Na vystoupení jsme dost dlouho čekali -- neb policie je nechtěla pustit. Nakonec to ale dobře dopadlo. Se svou aktuální samotvorbou přišel zazpívat a na kytaru zahrát i písničkář Láďa Klein. .

Most setkání je dostavěn -- a byl pokřtěn šampaňským. Které pak kolovalo. A přešli jsme po mostě, oběma směry, naproti sobě, takže jsme se potkávali a zdravili, objímali a usmívali se na sebe. Kdo ještě nevisel na kótě na fotografii s nápisem"Mám cíl, nebýt cíl", mohl se nechat vyfotit, aby jeho fotka přibyla. Lidé diskutovali ve skupinkách. Přijelo i několik cyklistů. A dokonce dvě holky na konících. A prý byl viděn i kanec, který má jméno Jonáš.

Závěr setkání byl velmi příjemný a příhodný. Asi s 20ti účastníky jsme si zazpívali a v kruhu zatančili Tance univerzálního míru, pod vedením šikovné lektorky. Na louce kousek pod kótou. Moc pěkné. Vzájemné propojení, sladění, ztišení, uvnitřnění, slaďování s okolní přírodou. Takové energie potřebujeme. Namísto bojů a negativních emocí. Při tom vyjadřujeme rozhodný, jednoznačný postoj. Ale v klidu, míru.

Fotoreportáže a videoreportáže týmu Greenpeace na kótě 718 ZDE