Co mě na celé záležitosti fascinuje, je prozíravost americké strany. Írán se zatím pokouší budovat jaderný průmysl, tvrdí, že jde o mírový program a zprávy z mezinárodní organizace pro atomovou energii nenaznačují nic jiného, do eventuálního sestrojení jaderné bomby má velmi daleko, do schopnosti zasáhnout raketou území Spojených států ještě dál (údajně není schopen technologicky dosáhnout těchto cílů před rokem 2015). Přesto má americká strana jasno, toto nebezpečí je tak reálné, že stavba radaru a základny je nevyhnutelná.

Pokud se jedná o Severní Koreu, z této strany je nebezpečí snad ještě méně akutní, ta před nedávnou dobou souhlasila s ukončením svého jaderného programu, ale hlavně se o snížení nebezpečí z této strany zasloužila Česká republika -- znemožnili jsme několika desítkám severokorejských švadlen u nás pracovat a tím způsobem podporovat pchjongjangský režim tvrdou měnou.

Fascinuje mě prozíravost Spojených států. Sám bych řekl, že v současném světě je takových a jim podobných vzdálených nebezpečí celá řada. Například Francie: dejme tomu, že vlivem demografického vývoje se muslimská část obyvatelstva rozroste tak, že zvítězí v demokratických volbách (ve volbách v Československu v roce 1935 dostala SdP Konráda Henleina nejvíce hlasů). Protože Francie disponuje od šedesátých let jaderným potenciálem, bude tento nové legální vládě k dispozici a ta se rozhodne jednou provždy vyřešit problém mezi Palestinci a Izraelem -- zničením Izraele.

Druhá možnost: vládce některé z arabských monarchií vyvážejících ve velkém ropu si uvědomí, že jeho finanční moc je neporovnatelně větší ve srovnání s mocí politickou a hlavně vojenskou a rozhodne se (bez jakýchkoli zábran, nejde přece o akce neschopnou demokracii) sjednat nápravu. Přestane se spoléhat na ochranu Spojených států, jaderné zbraně si obstará a arabské trauma z Izraele vyřeší. A kdo zaručí, že pákistánský jaderný potenciál se nedostane do rukou radikálů? A jak by v tomto případě reagovala jaderná mocnost Indie?

Opravdu, je obdivuhodné, že ze všech těchto stejně "reálných" nebezpečí dokázaly Spojené státy vytipovat to skutečné a podle svých zásad se rovněž rozhodly je pomocí předsunutého radaru a několika antiraket řešit, a to navzdory krajně odmítavému stanovisku svého spojence v boji proti terorismu -- Ruska - a navzdory tomu, že k diplomatickému řešení problému zbývá ještě několik let! Toto nebezpečí považují za natolik akutní, že obešly organizaci NATO a vedou jednání přímo se dvěma státy, z nichž právě Česká republika skutečně nemůže být při těchto jednáních rovnocenným partnerem.

Přes všechen obdiv se ale vkrádá pochybnost: není pravdě bližší to, že si současná americká vláda umí nepřítele podle potřeby vytvořit? Co měl Irák společného se světovým terorismem? Nešlo tam jen o ropu? A nejde v případě českého radaru a polské základny třeba o íránskou ropu? A co když jde nakonec o ropu sibiřskou? A není Česká republika nakonec za, inu, prosťáčka?