Nevadí. Je nutné býti optimistou, pozitivně myslet a nevzdávat se za žádnou cenu nadějí a optimistických scénářů. Dokonce, i když optimismus, tedy peníze, z nich mají jiní, zejména ti, kteří ony naivní snivé scénáře šíří mezi námi, obyčejnými přiblblíky. Realita je hrůzná a tak si ji nesmíme uvědomovat nebo bychom se zbláznili. Bacha na to, stali by se z nás extrémisté nebo něco ještě horšího. Musíme snít. Což neřekl Fulius Jučík: "Občané sněte!"

Doporučuji mít doma kýbl se suchým pískem, do kterého by bylo možné strkat hlavu, aby člověk neviděl, co se kolem něho děje. Navíc by se měl také pořádně najíst písku, aby jej měl plno v žaludku jako kachna a potom rovněž nevěděl, co se také děje v něm, uvnitř něho.

Stal jsem se přítelem jednoho ředitele, významné nadnárodní firmy. Jednoduchým způsobem. Stal jsem se totiž jeho zákazníkem. Přečetl jsem si jeho dopis v jednom jeho reklamním a firemním časopise.

Pan ředitel byl velmi osamělý a proto hledal zákazníky, své přátele. Vůbec nevím, proč si občané stěžují na nějakou osamělost a na to, že je člověk člověku vlkem. A přitom je to tak snadné, získat si přátele. Na co čekáte, vy osamělí? Staňte se přáteli a zákazníky všemožných, nejlépe nadnárodních firem, neboť ony trpí nejvíce nedostatkem přátel, zákazníků a finančních prostředků. Musí potom tak uboze žebrat o přátelství.

Nebuďte sobečtí. Buďte přátelští a umožněte opuštěným lidem, bez přátel, aby mohli také šťastně v kruhu přátel žít. Dovolte ji jim žít! Staňte se jejich zákazníky a přáteli. Jistě to ocení. Alespoň několika dobrými slovy.