Zkuste si do Google - vyhledávače obrázků - zadat "Paroubek" nebo navštivte stránky:

Reklamní materiál ČSSD" na http://www.paroubek.eu/index.php?tt=c

Weby pro demokraty" odkazované na http://www.paroubek.eu/

ČSSD, aneb co jste se nikdy neměli dozvědět..." na http://cssd.unas.cz/

Komunisti chcípněte" na http://www.redaktori.cz/?q=comment/reply/189

Inteligentní lidé volí ODS" na http://radovan.bloger.cz/inteligentni-lide-voli-ODS

Politická satira, Zábava, Paroubek už ne aj." s nabídkou názorných filmů a animací na http://www.obrazovka.cz/

Paroubek se posral" na http://www.novinky.cz/domaci/paroubek-k-hanlive-sms--mysl-autoru-je-potemnela_120993_hoj1g.html

Základní představa "vtipných tvůrců" obecně spočívá v tom, že významný podíl lidí jistě výtvory z politiky znechutí, vůbec od voleb odradí či důvodem nevolby konkrétní strany či politika mají být obrázky líčící "názorně a srozumitelně" Paroubka jako "hovado" s hákovým křížem na čele, krvelačnou nestvůru s tváří prasete, komančem s nejrůznějšími symboly komunistické totality v pozadí a nápisy s KSČSSD líčící tuto koalici jako hotovou věc. Zajímavé bylo i třeba šíření informace před posledními parlamentními volbami, že Paroubek je pedofil. Pozornost je věnována i dalším představitelům ČSSD, třeba doktoru Rathovi, který narozdíl od pana Julínka chtěl zdražovat léky a všem znedostupňovat lékařskou péči a jeho fackování se stalo "bezvadným" námětem na zábavnou či snad výchovnou hru pro malé i velké - "Mackovačku" (vedle Mackovačky je dnes vícero domácích politických her jako Volební Boj - Parou Back).

Z lidové tvořivosti vzpomeňme namátkou třeba klip "Doktor Posera" (podobně jako několik dalších nabízených s verzí i do mobilu), kdy se máme bavit, že Rath mluvící "o poserovi Topolánkovi" se sám pokálí, když mu na rameno poklepe myslivec. Dalším představitelem "krvelačné" strany je paradoxně i "sociální" Škromach zobrazovaný s náručí peněz a odkazem na úřady práce, jako kdyby místo politiky zaměstnanosti aktivně podněcoval rozhazování a nezaměstnanost.

Ve stejném duchu by bylo možno ztrácet zbytky energie a času tímtéž, co dělají příznivci ODS - pod označením třeba "varle" Topolánkovi věšet na čelo pravicové hákové kříže, líčit ho jako hovado, zloděje či vydřiducha, věšet všude možně různé samolepky, bannery, vychovávat lidi fackováním a bavit je všemožnými klipy. Jeho tvář a sestříhaná vystoupení lze zrovna tak připodobňovat k vystoupením a tvářím historických diktátorů. Současné výplody "tvůrců" mají zastřít tvář, jakou vlastně sami mají jejich "jedničky" budující výkonný a osvědčený kapitalizmus 19. století a oslavující jeho nespoutanou renesanci nyní a v devadesátých letech. Samozřejmě se obecně vžilo, že o kapitalizmu 19. století slušní lidé nemluví, neboť slova o něm měli v ústech realizátoři komunistických pučů. Kdo je vlastně dnes oficiálně slušný je tak poněkud kontextově paradoxní.

Těžko říci, čím si zejména Paroubek vysloužil zájem "vtipných a výstižných karikaturistů". Důvodem je patrně schopnost vyhrát volby (bez pomluv v podobě úniků tajemných informací) a vést vládu, kdy ho jako premiéra hodnotí veřejnost lépe než Topolánka (jak jinak jsou sympatizanti líčeni jako naivní hlupáci s potemnělým rozumem). Úspěšného Paroubka je zkrátka potřeba obyčejným pracujícím "sockám a komoušům" tím správným způsobem dostat z hlavy a projevy vulgarity a agresivity jsou jen oceněním schopností jeho a jeho strany.

Kromě "karikatur" a "vysvětlujících" stránek jsou docela zajímavé teze ryté do povědomí veřejnosti jako "socky volí socany" či "kdo si věří, volí ODS". Kdo by chtěl být sockou, kdo by si nechtěl věřit? Ústřední dogma se také opírá o možná lichotivý údaj o vzdělání voličů ODS (kdo by se nechtěl alespoň názorem řadit mezi vzdělance?), bez ohledu zda si kdo zvolí zástupce schopné myslet právě nejen na již vzdělance a podnikatele. Nemluvě pak o pohnutkách, kdy řada voličů nevolí program a jeho představitele, ale u uren děkuje za předvolební omalovánky, pivo či mapy, nemluvě, že přiznání sympatií k demokratické levici vyvolává v této souvislost než respekt názoru a vzniku diskuse jen "jsi úplně blbej". V daném případě alespoň nejde o projevy agrese a vulgarity, i když slovo "socka" má spíše jen hanobit něčí přesvědčení a někdo si něčí hlas vlastně za jeho peníze kupuje.

Je s podivem, jak dnes bezostyšně mnozí stoupenci šlechtické pravice líčí demokratickou levici (jakkoli dělení od dob francouzské revoluce je již možná přežitkem). Co je to karikatura nebo vtip a kde už jde o prostou urážku ví snad každý. Že někdo má ze svého pohledu odlišný názor, je také pochopitelné, označit hloupost a dokázat ji úvahou a argumenty také lze. Jsme jen lidé a kdekdo sklouzne mezi přáteli i k odborným termínům s přeneseným významem jako "kretén, debil" apod., v diskusích lze sklouznout i k označením hospodářských zvířat, označením vycházejícím z kálení či označením spojených třeba se sexem, rozhodně to ale tento svět moc nezkrášluje. Označovaní "komouš" a "socan" je dnes už spíš zábavné, než aby někoho urazily, přesto zábavný podtext jejich používání nemá.

"Povýšené a chytré" chování založené na vulgaritě lze přirovnat snad i k chování Němců k Čechům těsně před 2. světovou válkou a během ní. Je asi potřeba naučit lidi se "špatnými názory" fackovat, dokonce bez ohledu na jejich práci je pak dle výzev webů pro demokraty "nechat chcípnout".

Pikantní je třeba ekologický spolek http://www.kozy.cz/ ("kroužek nepodporuje žádnou jednotnou ideologii, politickou stranu ani hnutí"). Pár klinutími se zde dozvíme o představách rušení strany komunistů, soudobém politickém odboji a třeba informace o vybízení k posílání "děkovných" SMS premiérovi Paroubkovi, o reklamě na Stranu zelených nemluvě (vedoucím kroužku je pan Penc - bojovník za svobodu a lidská práva, krajský lídr Strany zelených).

Zajímavé je i chování médií. Když se sejde 30 tisíc odborářů vyjádřit nesouhlas s vládními reformami (viz demonstrace -zde-), je dav ještě označen za "křiklouny", zpochybňovány i jejich počty (viz -zde-) a zpravodajské reportáže zprávě raději nakonec věnují méně času, než nějaké "běžné" bouračce (nakonec komerční zprávy mohou uvádět co chtějí jak chtějí). Samozřejmě než přenos vícero přímých vstupů je taková zpráva komentována, jako že "podle odborářů údajně dojde díky reformám..." , zatímco názor koalice bývá při jiných příležitostech presentován nikoli jako názor, ale jako fakt, což posouvá rovnoprávnost názorů v demokratickém systému (zvláště když voliči rozhodli o poměru změn vládnutí 100:100).

A co sledují hospodští podnikatelé zkrášlující prostředí "obrazy" a nálepkami ParouBacka v prostorech pro hosty? Těžko říci, snad že po vyčerpávající práci budou lidé trávit ještě více času relaxací v hospodách místo s rodinou či s učením (hospody pro vysokoškoláky) a díky "nižším daním" toho v hospodě ještě více vypijí. Kromě drobných živnostníků s nálepkami také existují i velcí zaměstnavatelé, kteří zaměstnancům za oba volební lístky parlamentní levice dávají finanční prémie a okamžitě vyhodí každého, o kom se dozvědí, že volil levici. Zajímavé je i líčení, že ne kdo práci dělá, ale kdo práci dává je mistrem republiky. Přitom je v souvislosti s nezaměstnaností zase udáváno, že práce je dost a tudíž ji není problém ani nabízet.

Narážíme tu celou dobu na základní principy svobody a demokracie, kdy si někdo dělá nároky na pravdu a druhému je schopen kvůli svým představám i "vzít kyslík" podobně jako to dělalo v minulosti vícero totalitních režimů. Když nejde vyhrát férově, zastrašování a špinění konkurence se hodí vždycky.

Na závěr bych chtěl vyjádřit alespoň optimizmus, kdy po sumarizaci všeho lze prostě negativní reklamu založenou na vulgaritě a tvořivé agresivitě přehlížet, nenechávat se zastrašovat, projevovat své názory (poměry levice a pravice jsou vyrovnané a nelze se přiklánět k názoru většiny, která defakto neexistuje, i když kolem je opticky více nadávek na levici). Pokud s uvedenými procesy pravice nesouhlasí a ví o nich, měla by se od nich veřejně a jasně distancovat, vyzvat ty co kazí jméno k zodpovědnosti a slušnosti.