Ale popořádku. Profesor Masaryk emigroval, neboť jej "vovinula mračna" c. k. policie začínající světové války. S ním zajedno, z hlediska Rakouska-Uherska vlastizrádně, postupoval jeho následník v úřadu Eduard Beneš, jenž si odchodem do ciziny na sklonku třicátých let najisto zachránil kůži. A hlavně mohl pokračovat na čele boje londýnského exilu za naši nezávislost.

Zdatný jurista Emil Hácha, tzv. státní prezident, přiznáme-li mu legitimitu, zažívá tyto potíže teprve na sklonku svých dní, neboť umírá roku 1945 ve vězeňské nemocnici. "Dělnický prezident" Klement Gottwald na sebe ještě před 2. světovou válkou strhl pozornost radikálním parlamentním výrokem o "zakroucení krků"; odjezdem do SSSR roku 1934 vzdoroval československému zatykači. Antonín Zápotocký, oblíbený, múzicky založený odborový předák a člověk s přímým podílem na zločinnosti 50. let, strávil léta života v koncentračním táboře Sachsenhausen-Oranienburg.

Obdobně Antonín Novotný (v úřadu 1957 -- 1968) zažil kvůli ilegální činnosti útrapy Mauthausenu. Generál Ludvík Svoboda, jehož jméno je spojeno s úzkými dlouholetými vztahy k sovětským tajným službám a nadějemi Pražského jara, zažil ruské a sovětské zajetí, legionářskou éru, i přímou hrozbu smrti ze strany stalinských orgánů moci.

Normalizační kariérista doktor Gustáv Husák si za "buržoazní nacionalismus" odseděl dlouhá léta, byv předtím odsouzen na doživotí. Osudy dramatika Havla naplněné střety s represivním aparátem netřeba rozebírat.

A stávající hlava státu Václav Klaus? -- Vcelku nenápadný pracovník Státní banky československé a Prognostického ústavu ČSAV, po 17. listopadu 1989 politicky aktivní odpůrce nepolitické politiky a občanské společnosti...

Je dobře, že s nynější hlavou státu nastala konečně patrná změna? Předznamenává naznačená diference dlouhodobé relativní zklidnění a kultivaci našeho prostředí, anebo jde o skutečné vítězství víkendových zahrádkářů a chalupářů, těch, kteří měli údajně rozložit minulý režim? O triumf technokracie a šedé zóny?