Před několika lety jsme v rámci aplikované ekologie navštívili jednu obec v Rakousku. Naprosto mě okouzlilo, že se zdejší občané dokázali shodnout na výstavbě teplárny vybavené kogenerační jednotkou. Což znamená, že spolu s teplem produkují i elektrickou energii. Teplárna funguje na dřevo a klest získávané při probírkách v lesích, jinde může fungovat třeba na slámu.

Z uvedeného je sice zřejmé, že toto ekologické řešení vytápění není řešením pro větší celky, nicméně je řešením pro menší obce. Vše pak do značné míry záleží na schopnosti občanů dohodnout se na věci. Mám dojem, že tato schopnost v Čechách není valná. Další věc, která se mi na Rakousku líbila, je úpravnost tamních vesnic. Jak jsem se dozvěděl, je úpravnost tamních vesnic způsobena předpisem, který stavebníky nutí dodržovat některé tvarové charakteristiky staveb. Takový předpis u nás chybí - krom okolí CHKO, kde si ochranáři mohou vymínit tvary stavby tak, aby nenarušovala již zavedený ráz. Následkem toho u nás, zejména v satelitních vesnicích, je naroubované podnikatelské baroko na socialistické krychle a výsledek je politováníhodný.

Pan Lambert také mluvil o směnném obchodu -- kdo nemá maso, má med. V tamním kraji existuje hnutí pro uzavřenou ekonomiku. Toto hnutí považuje za neekologické transporty zboží a zejména potravin na tisíce kilometrů a pracuje s myšlenkou, že co se v daném regionu vyrobí, mělo by se v tomto regionu také spotřebovat. Čím kratší transportní cesta, tím lépe.

Dovoz rajčat ze Španělska v průběhu vegetační sezony, kdy je rajčata možné produkovat i u nás, je skutečně přepych, který si v rámci trvale udržitelného rozvoje nemůžeme dovolovat. Samozřejmě nelze myšlenku uzavřené ekonomiky regionu aplikovat ad absurdum, ale to co napsal pan Lambert dává naději, že v průběhu času bude možné tuto myšlenku uvést do skutečnosti i u nás.