|
9. 3. 2007
Je "prostě" ta jazyková kultura pouze "pro kočku"?Aneb jakými řečovými projevy nás denně obšťastňují i celostátní médiaSnad už je opravdu načase občas upozornit na to, jak média beztrestně a zcela suverénně -- bez sebemenšího ostychu! -- prezentují zaplevelenou dikci českého jazyka. Zkusme nezapomínat na to, že jak dnes mluvíme, tak budeme zítra také psát! Jazyková kultura se za posledních šedesát let značně zhoršila. Asi bychom se nad tím neměli horšit, kdyby šlo jen o soukromé debaty. Jde-li o oslovení širší veřejnosti, bývala k tomu vždy rezervována oficiálnější forma projevu. Mluvčí se cítil zavázán mluvit kultivovaně k širšímu jazykovému společenství. Teď málem každý i "do éteru" hovoří jen tak, jak "mu (jí) zobák narost'". --- Asi nemá dnes smysl lámat si moc hlavu nad tím, že dnes a denně běžně člověk slyší stále spíše pražštinu než spisovnou verzi češtiny; snad zčásti s výjimkou zpravodajství (v reportážích už to je opět značně slabší). Všimnu si teď jen jednoho verbálního nešvaru, který bují po celá desetiletí. |
|
Že to nebylo ničím nápadné? Ve čtvrteční ranní tzv. "mozaice" na ČRo3 (8. 3.) informoval režisér M. L. o své práci nad jednou Čechovovou hrou. Pro příznivce Čechova nebo smíchovského divadla, kde dojde k inscenaci, to byly zajímavé informace. Škoda, že to mělo své vady na kráse. Nejenže měl pan režisér v tom svém vystoupení nemalou přehršli vycpávkových nefunkčních slov (s četnými "jako" nebo "vlastně"), ale navíc nepřehlédnutelně používal dokonce sousloví "jako vlastně" a přidal i "prostě vlastně", aniž to smysl těch vět vyžadoval. Nic ve zlém. Kdekdo tak činí, byť spíše jednotlivými izolovanými slovy, bez propojování těch často zcela nefunkčních slov do celých skupin. Zvyk je druhá přirozenost. Zvláště když nikdo nevaruje před tím, že to zapleveluje řečový projev. Navíc se takto nejednou v záplavě těch "jako" a "vlastně" ruší pozornost ve směru na jádro výpovědi! Ještě téhož čtvrtečního jitra -- jen o chvíli později -- zazněly dva hlasy, opět z divadelního prostředí, hlas mužský a ženský. Opět v těch slovních projevech jako vycpávky bylo slyšet slova "prostě" a "vlastně", i když vlastně o žádné ani "prostě", ani "vlastně" v té řeči nešlo. Mužský hlas pak ještě dodal hezky lidové "za prvý". Okamžitě jsem byl na rozpacích, zda to nebudeme spíše psát spisovně ve variantě "za prví"? Bývávalo zvykem slýchat od činoherců a tvůrčích lidí od divadla krystalicky čistou češtinu. (Dnes se tato příkladná tradice výjimečně udržela u některých herců starší generace. Za všechny uvedu aspoň R. Lukavského.) Byla radost ty lidi poslouchat, když něco říkali. Teď je ten jazyk "lidí od divadla" až příliš často spíše jen jazyk ulice nebo kuchyně, dokonce s rozpaky lidí, kteří jako kdyby se museli uchylovat k záchranné brzdě všelijakých "jako", "vlastně", "prostě", "přeci", ne-li "prostě vlastně", atd. Takhle jako kdysi krejčí vycpávali vatou svá saka, nafukují své věty do informačního prázdna až příliš nemnozí mezi námi... Jako školáci jsme si dokonce dělali během výuky čárky, pokud náš kantor měl nějaké své oblíbené slůvko jako nic neříkající vycpávku, které jsme pak těmi čárkami registrovali. Sice jsme pak moc nevěděli, o čem byla ve vyučovací hodině řeč, zato jsme se pak po hodině s vychutnáním dohadovali o tom, zda jsme slyšeli příkladně nějaké to "jako" během výuky 55x nebo dokonce 57x; nehýřil-li před týdnem tímto slovem přece jen častěji, takže dnes rekord nepřekonal... |
