Na tomto pozadí se odehrává dvoudílný film, jehož hlavní postavou je hraběnka Lena von Mahlenbergová v podání herečky Marie Furtwänglerové a její malá dcerka Victoria. Nejdramatičtější část filmu se točila na zasněžených litevských pláních téměř celý měsíc za velkých mrazů, takže autentičnost záběrů včetně promrzlých herců, komparsistů a koní byla více než přesvědčivá.

Film, který měl nebývalý úspěch a zhlédlo jej 13 milionů diváků, poprvé podle slov programového ředitele ARD Güntera Struveho ukázal utrpení samotných Němců za války, protože až do této doby "jsme v Německu měli za těžko ukázat Němce jako oběti". Zdálo by se, že bychom připomínkou na útrapy německého civilního obyvatelstva chtěli svou vinu snižovat. Považuji dnes za správné svědčit zvláště o utrpení žen, které se dlouho zamlčovalo.

Samotný film ještě doprovázela beseda o vyhnání 12 milionů Němců z jejich domovů a následný dokument "Poslední oběti Hitlera". Nikoliv náhodou televiznímu filmu, který byl ve stejnou dobu uveden v Rakouské televizi ORT, předcházela v sobotu televizní diskuse o vyhnání Němců.

Pořady se nevyhnuly ani situaci v poválečném Československu a následnému odsunu Němců. Zatím co televizní film nebyl černobílý a snažil se objektivně vylíčit tehdejší situaci včetně toho, že ještě po skončení války byli popravováni němečtí vojáci vlastními stannými soudy jen za to, že se vzdálili od svých jednotek, nelze stejně hovořit o besedách a dokumentárnímu filmu.

Dokument sice široce ukazoval mimo jiné, jak se u nás zacházelo s Němci po květnové revoluci především v v Praze a Brně, ale neukázal ani zmínku o tom, co tomu předcházelo. Otřesných záběrů povražděných žen, dětí a civilistů v posledních hodinách války v Praze jednotkami SS, SA a Hitlerjugendu je přitom k dispozici dostatek, rovněž tak unikátní dokument o zničení Lidic.

Mnoho pozornosti sice věnoval Lodži, protože tu Němci museli opustit poté, co sami odtud Poláky po roce 1939 vyháněli. Překvapující však bylo, že ani slovo nepadlo o tom, že zde nacisté vytvořili jedno z největších ghett a odtud 160 tisíc Židů poslali na smrt.

Z pěti tisíc československých občanů sem zavlečených se vrátily necelé tři stovky a lidické děti zde byly zavražděny. V besedách zaznívalo také mnoho jednostranností, včetně toho, že prezident Beneš byl "rabiát".

Jak se proto dalo očekávat, televizní pořady na dané téma musely vyvolat mimořádný ohlas, který zahájila hlavní představitelka Maria Furtwänglerová slovy, že za časté znásilnění německých žen ruskými vojáky by se měl prezident Putin omluvit.

Politický skandál však vyvolala prezidentka Svazu vyhnanců Erika Steinbachová, poslankyně Bundestagu za Křesťansko demokratickou unii prohlášením, že "bez Hitlera a bez nacionálního socialismu všechna přání Němce vyhnat, která již dříve v Československu byla a před tím byla i v Polsku, by nikdy nebyla možné provést". Podle mínění této 64 leté političky pocházející ze bývalého západního Pruska byl režisér filmu zdrženlivý, protože ve skutečnosti to bylo daleko horší.

K současným polsko-německým vztahům Steinbachová prohlásila, že na "polské straně není zřejmě nyní žádný zájem snížit napětí vůči Německu". Naopak, je to velmi tragické a my musíme jen s nadějí očekávat, že se to někdy snad zlepší. Strany, které nyní vládnou v Polsku, jsou srovnatelné s německými Republikány, DVU nebo NPD", které jak známo patří mezi krajní neonacistickou pravici.

To vyvolalo bouřlivou reakci nejen v Polsku, ale i v samotném Německu. Zahraničně politický mluvčí sociálně demokratické frakce Spolkového sněmu Weisskirchen prohlásil, že Steinbachová přesouvá na Poláky Hitlerovy zločiny, které Němci museli zaplatit vyhnáním a smrtí. Po těchto slovech již není pro sociální demokraty partnerem, se kterým by snad vyjednávali o zřízení "Centra proti vyhnání" za pomoci spolkové vlády.

Rovněž tak mluvčí Zelených i Svobodných demokratů se ohradili proti prohlášení Steinbachové a vyzvali ji, aby opustila svou funkci prezidentky vyhnanců. Předsedové německého a polského parlamentu kritizovali Steinbachovou za to, že dala rovnítko mezi polskými vládními stranami a německými extremisty.

Maršálek polského sejmu Marek Jurek na setkání s prezidentem Spolkového sněmu Norbertem Lammertem požádal německé a evropské křesťanské demokraty, aby CDU-političku poslali do patřičných mezí. Komentátor Stephan Hebel poznamenal, že "politicky historická bilance této televizní události není tak špatná. Ale na tom, jak se musíme na dějiny stále nově dívat, nic nemění. Kdo by se uspokojil tímto jedním dosaženým konsensem, kdo by chtěl dokonce udělat konečnou čáru za německými zločiny a jejich důsledky, ten by se ocitnul na cestě zpět ke slepotě vůči dějinám, ve kterých číhá stále nebezpečí, že by se mohly opakovat".

Ještě pregnantněji to vyslovila divačka Maria Schanderová v chatu německé televizi. "Ubozí Němci a zlí Rusové. Přirozeně vyhnání bylo špatné, přirozeně existovaly zločiny sovětských vojáků na německém obyvatelstvu. Ale co jste očekávali?

Že u sovětských vojáků, jejichž přátelé a rodinní příslušníci byli Němci povražděni, mučeni a zotročeni, kteří osvobodili svou zemi od německých vrahů, kteří v samotném Sovětském svazu zavraždili 27 milionů lidí, jejich bratrů, sester, matek, dětí, nevznikne touha po pomstě? Že se na masakr Němců na sovětském obyvatelstvu jednoduše zapomene? Chování ruské armády nebylo v žádném případě vzorné a morálně správné.Vojáci však nebyli žádní svatí, jenom lidé. A pomsta a vztek jsou jen lidské vlastnosti."