Viděl jsem další reakce občanů a viděl jsem i reakce odpovědných. Jedni, občané a samospráva, se snažili upozornit na tento nešvar a jeho neřešení policejní prezidium a snad i a nějakou tu petici mysleli, ti druzí, úředníci, se divili, co že si to občánci a samospráva dovoluje, že se snaží vyjít za hranice okresu, který oni spravují. Ještě sem můžou z Prahy někoho poslat na kontrolu a to by tak ještě scházelo... Mimoděk jsem si představil několik scének z Revizora a k tomu pár historek z "totáče", kdy největším hříchem bylo psát nahoru, a řekl jsem si, že se toho zase od Gogolových časů tolik nezměnilo.

Položil jsem si ale jednu otázku, která se mi v poslední době neustále vrací. Co je vlastně cílem při utváření tolikrát omílané české demokratické občanské společnosti? Je to příkladné pracovní a obchodní úsilí a následné získání peněz za které si po zaplacení daní a poplatků mohu koupit odpustky za vše, co jsem spáchal a nalhávat si, že je to vlastně náhražka občanské ctnosti? Nebo je tím cílem utváření nějaké kolektivní racionality, dobrého sociálního kapitálu, stojícího na skutečných občanských ctnostech, mezi které patří samozřejmě i pozitivní vztah k práci? Nejde vůbec o to, že by správným řešením problému ve Světlé nad Sázavou měl být nějaký lidový soud nad pochytanými skiny nebo dokonce lynč. Jde ale o to, že by odpovědní úředníci měli vědět, co je správné a co ne a měli by to dávat ve svých vystoupeních i ve svém jednání jednoznačně najevo. To ale mohou jenom tehdy, pokud bude v naší společnosti zřejmé, zda její klíčový cíl je ekonomický nebo mimoekonomický, společenský. Jinými slova, zda je možné učinit občanské ctnosti, veřejný pořádek a bezpečnost předmětem nějakého kšeftu a nebo zda musí být odpovědnost na každém z nás. Odpovědnost za vytváření tohoto názoru nesou jednoznačně společenské autority. Podle mého názoru v tom naprosto selhávají nebo si myslí, že za peníze je všechno k mání...

Blíží se doba, která nade vší pochybnost ukáže, že bezpečnost se koupit nedá, stejně jako se nedá prodat nebo darovat, bezpečnost je totiž něco podobného jako svoboda. A svoboda je jenom jedna-získaná. Podobné je to s většinou toho, čemu říkáme veřejné statky. Bez osobní účasti každého z nás nebudou brzo stačit ani daně ani poplatky ani charita do kasiček. Prostě některé věci si nejen nemůžeme koupit, některé věci se nedají ani odpustit...