Kriminologický Vědecký Institut Dolního Saska zjistil prostřednictvím ankety u 6000 dětí ve čtvrté a 17 000 v deváté třídě v Německu, jaká média mají v dětském pokoji a co a jak dlouho s nimi dělají. Ukázalo se, že skoro každý druhý desetiletý kluk má vlastní zkušenost z hraní počítačových her, který jsou povoleny pro až šestnáctileté. Každý pátý z těch dětí ze čtvrté třídy v době ankety už měl osobní zkušenost s hraním takovéto hry. Každý čtvrtý z pěti dětí z deváté třídy hrál někdy a dokonce každý třetí často hry, který byly povoleny jen dospělým. Jaké to jsou hry, o tom taky nechci mluvit nejen, abych nejmenoval tituly, ale protože mám už hrůzu z těch, které jsou povoleny pro šestnáctileté a osmnáctileté a jimž se v Německu z pro mne nepochopitelných důvodů ještě smí oficiálně dělat reklama.

Vědci informovali o zjištění, že děti, které často a dlouho používají média, mají ve škole horší známky. Když v dětském pokoji stojí televizor a počítač, dítě se na ně častěji dívá a hraje počítačové hry. Někdy fungují televizory i jako náhradní opatrovatelka dětí. Kluci víc sedí před obrazovkou. Věkové omezení nějaké hry je pro ně největší reklama. Hry, které jsou desetiletým povolené, tito kluci nehrajou, to "je jen něco pro holky".

Tolik o poznání vědců, jímž začíná zajímavá diskuse o jeho interpretaci, která se dá stručně shrnout dvěma otázkami. Zblbnou lidé, kteří hodně často hrají počítačové hry? A mohou se z nich stát vrazi? Ta první otázka mi připomíná spor o slepici a o vejce, který se asi nedá rozluštit, protože se zdánlivě neví, co bylo na Zemi jako první. Přitom je to jasné, když si vzpomenete na evoluci. Něco nového je vždy výsledkem rozmnožování a mutací, a proto první bylo vejce, z něhož pak vznikla první slepice. Hůř je to s otázkou ohledně blbosti. Existovala už dřív, nebo v době intenzivního hraní počítačových her vzrostla?

Vědecký výsledek ta anketa víceméně neměla. Jaká je to škoda. A odpovědi na tyto otázky se z těch výsledků nedají vyvodit. Jaká je to smůla. Kdyby se ale nějaký vědec opravdu chtěl dovědět, jestli má konzumace určitého média vliv na inteligenci nebo na školní známky, tak by neměl kontrolovat, co se ukáže v jednom okamžiku, ale co se děje během několika let (a nezapomenout na jiné vlivy). Teoreticky by se mohlo na základě jmenované ankety a jejích výsledků tvrdit, že jen lidé, který nejsou příliš inteligentní, začínají si delší dobu hrát s médii. A když jednou začnou, tak se její inteligence nadprůměrné zvýší, bohužel ale ne tak, aby měli v průměru lepší známky než ti, který nezačali hrát tak intenzivně a dlouho. Byl by to také po vědecké stránce nesmysl, ale alespoň by to byl zajímavý nesmysl.

I diskuse o vlivu násilí v médiích a v počítačových hrách na vraždění ve školách probíhá nějak divně. Debatuje se, zda se jen sledováním filmů či počítačových her plných násilí člověk může stát vrahem, nebo ne. Je to fiktivní dovozování, protože je jasné že ne!

Jde o něco jiného. Inspirace je inspirace, a když už je pro někoho všechno zlé, způsob pomsty může mstitel převzít ze hry, která se mu tak líbila, protože byla tak krutá a vražedná.

Co z toho vyplývá? Víme, kdo potřebuje oněch 469 milionů euro, které jen Němci vydali na nákup programů zábavní elektroniky. Na tom vlastně ale nic zlého není. Ale kdo potřebuje ty kruté hry? Proč jsou ještě povoleny? Proč musejí být povoleny dospělým a hlavně, proč je tomu tak, když není možné znemožnit k nim přístup dětem? Proč se diskutuje o nepodstatných otázkách a odpovědích, když by se něco opravdu mělo udělat, energicky a hned? A to nejen v Německu!