Je zajímavé, že pro někoho se 68,7 milionů rovná nule, a v němčině bych si teď hrál rád s jazykem, a to s otázkou, jestli oni náhodou také nejsou nuly. Zatím německý národ nevymře, a vůbec nemá smysl o tom mluvit. Problém není vymření, problém je důchodový systém, který by se měl změnit.

Ano, Němci mají problém. V roce 1891 zavedli systém důchodového pojištění, který měl fungovat na základě úspor. Ale už brzo začaly finanční problémy. Později byl systém změněn a od roku 1957 se začalo pracovat podle takzvané 'mezigenerační smlouvy', což znamená, že se nespoří, ale základem důchodového systémy jsou příspěvky pracujících a zaměstnavatelů. Vycházelo to. Vlastně až doteď.

Je to hrozné, ale asi to také vycházelo proto, že hodně starších lidí umřelo ve druhé světové válce. Pomohla i poválečná pomoc Američanů, navazující hospodářský zázrak v západním Německu. Dnes ale pohlížejí komentátoři na směr vývoje s hrůzou. Zjistili, že počet obyvatel klesá, a domnívají se, že negativní trend bude pokračovat, a to z neznámého důvodů až donekonečna.

Je jasné, že klesání porodnosti a delší doba života mají silný vliv na starobní pyramidu. A protože to je problematické pro důchodový systém, tak se specialisté na počítání a na využití informací bez velkého dohadování dohodli, že se nemá myslet tolik na změnu systému, ale že by bylo líp nadávat na ženy, hlavně na ty, které nemají žádné děti, ale také na ty, které mají míň než dvě děti.

Obraz ženy u sporáku, s dětmi u zástěry se tak stal nejen tématem pivní politiky, ale také televizních, rozhlasových a novinových reportáží. Málokdy někdo alespoň tuší, nebo dá najevo, že by tušil, že vlastně nejde o sporák a ani ne o systém důchodového pojištění , ale o něco úplně jiného.

Ženy nemají víc nebo nemají míň dětí, protože existují sporáky a důchodový systém. Doba míru, ekonomické možnosti a lepší školní a profesní vzdělání jsou základem toho, že ženy dnes mají jiné sny, představy a požadavky než jejich babičky, a jiné než by bylo adekvátní německé rovnici důchodového zabezpečení. A co by rád alespoň asi některý muž v argumentaci zapomněl, ale na co ještě hodně z nich častěji myslí, je to, aby jejich ženy nebo přítelkyně nezapomněly na ni, tedy na antikoncepční pilulku a její lehké používání, aby se snížil počet nevítaných těhotenství. To se na štěstí snížilo. Ženy dnes nemají jen volbu být matkou v domácnosti, nebo nevěstou Ježíšovou. A jestli budou mít děti, to také má hodně společného s tím, zda budou moci spojit práci s výchovou, zda existuje systém jeslí a školek a hlavně jestli najdou správného partnera nebo správnou partnerku k výchově svého dorostu.

Předpovědi jsou jen předpovědi, a pro všichni předpovědi existují domněnky, které můžou být oprávněné a neoprávněné, a v obou případech stejně můžou být falešné. Předpovědi se dělají, aby člověk nebo také národ se mohl připravit na různé možnosti budoucího času. Je asi pravda, že porodnost bude ještě trochu klesat, alespoň po nějakou dobu. A lidé budou žít déle. Ale také bez ohledu na to, aby existoval problém německého důchodového systému. Má se to vyřešit.

Má se o to starat populační politika , ale především by se politici měli vzdát naděje, že se všechno vyřeší tím, že se ženám se ukáže, že jejich místo je u sporáku. A by asi jen málo pomohlo, říci otcům, že by mohli převzít část výchovy dětí.

A co mají dělat novináři ? No, mají nechat blábolení a požadovat od politiků řešení. Nemají prodávat děs, když vůbec není na místě. Pro nikoho neznamená 67,8 milionů Němců, že by národ vymřel. Ale bohužel u počítače asi někdo někdy málo myslí. Morgenpost tím titulkem nepomůže, aby pravda zvítězila, ale pomáhá agitaci pravičáků a nacionalistů. Je možné, že v redakci těch novin to nikoho nenapadlo, ale mohlo to být také právě jinak.