Protiústavní "regulované" nájemné se v 99% obcí ČR pohybuje mezi 6-20 Kč/m2 , v Praze, kde je nejvyšší, mezi 14-37 Kč/m2. Přitom pouhé ekonomicky oprávněné náklady byly Ministerstvem financí vyčísleny na 4% ročně z aktuální pořizovací ceny bytu , což při ceně 20 000 Kč/m2 vychází na 66 Kč/m2 bytu měsíčně. Bez zisku, tedy vlastního nájemného, kterým je legitimní výnos z kapitálu majitele, umrtvený ve prospěch nájemce v dočasně mu k užívání poskytnutém bytě. Dle zprávy Ministerstva financí pro OECD normální, tedy smluvní nájemné v průměru představuje 3,5 násobek "regulovaného". Náklady prosté reprodukce dle Ústavu soudního inženýrství v Brně u panelového domu, (které jsou jednodušší a tím i levnější), vychází na cca 50Kč/m2 měsíčně. V tom nejsou zahrnuty mnohamiliardové vícenáklady, způsobené implementací směrnic EK do našich předpisů.

O ztrátovosti "regulovaného" nájemného není tudíž pochyb. Nejen Ústavní soud český i polský, i Evropský soud pro lidská práva potvrdily nepřípustnost cenovou regulací omezovat možnost úhrady nákladů, včetně tvorby zisku. Dalším, velice názorným argumentem je skutečnost, že zatímco v zahraničí nájemné představuje zhruba dvojnásobek cen energií a služeb, u nás jen asi pouhou jejich polovinu.

Je třeba zdůraznit, že nájemným není pouhá úhrada nákladů, na kterou je nájemné některými nepřípustně redukováno. Nájemným, i podle § 663 občanského zákoníku, je úplata majiteli za možnost dočasného užívání jeho věci (zde bytu). Má dvě složky: úhradu nákladů a vlastní nájemné, kterým je kapitálový výnos majitele z tržní ceny nájemníkovi k užívání dočasně poskytnutého bytu. Lze ji přirovnat k úroku, požadovaného bankami za půjčení peněz. Je třeba si uvědomit, že z pouhé úhrady nákladů pronajímatel nic nemá, jen starosti, komplikace a další vícenáklady. Vlastníky domů , na rozdíl od nájemců, stíhá i řada subjektivních a objektivních, dokonce i trestních odpovědností, které jim též musí být, alespoň zčásti, v nájemném kompenzovány. Bezziskově mohou - spravedlivě ale jen těm skutečně potřebným v přiměřených bytech - poskytovat bydlení ty subjekty, kterým je to dotováno(např. obce či neziskové organizace).

Nájem všech věcí je v právním státě charakterizován třemi základními atributy: dobrovolností, dočasností a odpovídající úhradou majiteli. V České republice u "regulovaných" bytů není většinou dodržena ani jedna z těchto základních náležitostí nájmů. Nelze se proto divit ze strany vlastníků bytů vyhroceným vztahům, způsobeným trvající protiústavní právní a ekonomickou regulací. Kdo by nereagoval na to, že "regulovaní" nájemníci zhruba týden v měsíci bydlí za nájemné a zbytek za peníze majitelů domů, u obecních bytů za peníze nás všech? Přitom i exministr Martínek opakovaně přiznal, že dvě třetiny "regulovaných" nájemníků, kteří u nás toto bezzásluhové privilegium na úkor jiných získávají náhodně nebo spekulací, nepatří mezi chudé a mohou si sami platit cenu svého bydlení. Proč stát nezkusí, tak jak to činí majitelům domů a bytů, přikázat vodárnám, plynárnám, obchodníkům a dalším, že od "regulovaných" nájemníků smějí požadovat jen asi třetinu či čtvrtinu ceny dodávaného zboží? Okamžitě by těmto dodávky ukončili.

Jen velmi stručně k neobjektivnímu článku paní Zabloudilové. Ta, kromě jiného, nevěří a neuznává naše soudy. Ty přitom u nás většinou rozhodují nikoli v souladu s Ústavou zaručenými vlastnickými právy, ale pronájemnicky, tedy protivlastnicky! Důkazů je nepřeberné množství. Autorka článku prokazuje, že nerozumí daním, a přesto majitele i v tomto směru napadá. Komunistickým způsobem pojímá vlastnictví soukromých bytů, tvrdí, že soukromí vlastníci bytů " mu - tedy státu - likvidují jeho byty". Napadá z mnoha důvodů nutné zvyšování nájemného (je nutné již proto, aby stát nemusel platit tak vysoké kompenzace ztrát majitelům, až jej k tomu Štrasburský soud odsoudí) a uvádí, že nezohledňuje průměrné příjmy ani důchody. Jestlipak tyto někdo zohledňuje například u vodného - stočného, které v průměru zdražilo 60 krát? Nebo u jiných komodit ? Jak ve svých nálezech opakovaně zdůraznil Ústavní soud, břemeno řešení sociální situace nájemníků je nepřípustné ze státu přenášet na majitele domů. Namísto dosavadní nespravedlivé, asociální, plošné, protiústavní regulace, skutečně potřebným v (jak velikostí, tak lokalitou) přiměřených bytech musí příspěvkem na nájemné pomoci stát. Na to potřebné peníze budou bohatě sanovány z přínosů deregulace, vyčíslených na 25 - 45 miliard korun ročně.

Autor je místopředseda Občanského sdružení majitelů domů a bytů v ČR