Ani popáté Poslanecká sněmovna nezvolila či nevolila svého předsedu. Máme 28. července, osm týdnů od voleb, a zatím není funkční ani sněmovna, o vládě nemluvě. Strany opět naznačují, že je třeba jednat. Proč je volba předsedy Poslanecké sněmovny pro jednotlivé strany tak důležitá je zřejmé. Co je ale už méně pochopitelné, je neustálé ujišťování politiků, že se musí domluvit, že to je odpovědnost vůči voličům. Nevím, kde to vzali?

Domluvit se za každou cenu se dá naopak považovat za krok neodpovědný. Že politici hledají kompromisy, je v pořádku. Stejně tak je ale normální, když je nenajdou. I v běžném životě se zkrátka s jedním dohodneme, s druhým naopak nedomluvíme, lidé se rozvádějí, mění svou práci, své obchodní či životní partnery. Politici sice mají vyšší odpovědnost, ale v principu to je stejné. Nedohodnout se a říci to otevřeně lidem není žádné zlo či projev neschopnosti. Obzvláště jsou- li takové objektivní podmínky (100 ku 100). Mnohem lepší by v dnešní patové situaci přece bylo říci - nejsme schopni se dohodnout na předsedovi dolní komory ani na jednotlivých parlamentních funkcích, potenciální vláda by tudíž v podobné atmosféře nemohla v budoucnu prakticky fungovat, byla by ze strany opozice kdykoliv vydíratelná, takže je užitečnější směřovat k předčasným volbám. Ty jsou v demokracii zcela standardním řešením, jakkoliv ne častým.

Myslím, že se jasně ukazuje, že předčasné volby by byly z dlouhodobého hlediska a po dosavadních povolebních zkušenostech nejen řešením levnějším, ale veskrze i efektivnějším a čistším. Představa, že se podobně dlouho a komplikovaně dojednává například státní rozpočet, je tristní. A jak by se s ČSSD jednalo o tolik potřebných reformách, které strany potenciální koalice slibovaly před volbami a jež jsou samy o sobě ve vztahu k sociální demokracii politicky výbušné, raději ani nemyslet.