Je mi trochu líto, že nikdo nenašel odvahu se za celé předvolební období nad takovým volebním výsledkem zamyslet. Bylo by to vůbec možné ? Nejenom v politice, ale i v občanském životě se velmi často stává, že se uskuteční právě to, co se před tím zdálo absolutně nemožné. U nás doma tomu říkáme jednoduše zákon schválnosti.

Proč si veřejně nikdo nepoložil takovou otázku ? Je snad málo lidí, kteří si přejí skutečnou změnu ? Já si myslím, že není. Předvolebním průzkumům téměř nikdo nevěří, alespoň já nikoho takového neznám. Srovnání s minulými volbami trochu pokulhává, neboť těsně před nimi pan Ransdorf vystoupil v televizi s výzvou k voličům : "My tyto volby vyhrát nechceme, nejsme na vládu ještě připraveni. My si počkáme na ty příští."

Vzpomínám si na pár voličů z řad dělníků, kteří na poslední chvíli změnili názor a po této výzvě říkali, že půjdou volit ČSSD. Jestli to opravdu udělali, to nevím. Letos se žádné výzvy z úst komunistů nekonaly, pouze pan Paroubek v pátečních Hospodářských novinách uvedl, že si komunisty do příštích voleb vychová a příští vládu s nimi si umí představit. Počet voličů KSČM letos proti minulým volbám alespoň v našem textilním městě značně stoupl, myslím, že úměrně se stoupající nezaměstnaností a mírně klesajícími čistými příjmy.

O KSČM se často říká, že je to strana bezmocných důchodců. Časopis Respekt (tuším vloni) a časopis Týden v č.18/2006 popisují své krátkodobé špionážní vstupy do KSČM a KSM výsměšně a ironicky, ale zase tak moc směšné mi to nepřipadalo. Mediální obraz struktury členské základny KSČM se s reálným stavem značně rozchází, což je nejlépe patrné každé volby na kandidátkách KSČM, kde se to vysokoškoláky i středoškoláky (a to i středního věku) hemží. Z profesního hlediska vidím často starosty, ředitele, učitele, živnostníky i soukromé podnikatele. To na bezmocné důchodce moc nevypadá.

Podívejme se na voliče

Mladí lidé jsou ze všech kategorií nejhoršími voliči. Samozřejmě se to netýká všech. V zemi bez společenských pravidel, hromadou nesmyslných zákonů, které stejně téměř nikdo nedodržuje, protože se v nich nevyznají ani největší odborníci, se mladí lidé těžko orientují. Mají pocit, že politika nemá význam a jejich životy ovlivňuje krátkodobě a zcela chaoticky. Žijí nejčastěji ze dne na den a přizpůsobují se momentální situaci. Naše země jim připadá jako africká džungle z pohledu Evropana, připadají si v ní cizí a nemají k ní žádný vztah. Volit chodí buď s rodiči a dají na jejich radu, jiné přitahují radikální strany nebo se řídí problémy svých založených rodin. Velmi mnoho mladých lidí volit nechodí. Jsou snadno ovlivnitelnou a nevyzpytatelnou skupinou, o socialismu téměř nic nevědí. Zato velmi rádi dělají přesný opak toho, co se od nich očekává.

Střední generace pamatuje ze socialismu ze všeho nejvíce pionýrské a odborářské tábory, svazácké brigády a diskotéky, odborářské dovolené u moře, polistopadové období je pro ně dobou rozletu z rodinných hnízd, dobou hledání, svobody nebo zakládání rodin, budování kariéry nebo životním propadem. Pro tuto generaci asi nejvíce platí přísloví, že každý je svého štěstí tvůrcem. Tito lidé neznají politický strach ani kádrové materiály, nejsou ovlivněni minulostí a budoucnost mají ještě před sebou. Pokud něco v životě pokazili nebo zameškali, mají spoustu času k nápravě.

Jsou nejzodpovědnějšími voliči, čtou volební programy, poslouchají předvolební diskuze, chodí na mítinky a sami s kandidáty diskutují. Vstupují do politických stran nebo se o politiku zajímají jinak. Vědí, že politika ovlivňuje jejich rodiny, firmy či kariéru. Mají nejvyšší volební účast a jsou nejhůře ovlivnitelní. Nejčastěji volí ODS, protože je na naší politické scéně jedinou pravicovou stranou.

Starší občané se nejvíce ze všech voličských kategorií bojí o svou budoucnost. Jsou to lidé, kteří si pamatují stranické prověrky a personální čistky budovatelské, normalizační i polistopadové. Pamatují si své sousedy, nadřízené i podřízené, minulost svých příbuzných. Dobře vědí, že je čeho se bát, neboť mnozí z nich poznali na vlastní kůži nenávist, pomstu, závist, zradu přátel, pomluvy a podrazy. Bojí se svých nejbližších spoluobčanů, které dnes ani nelze souhrně specifikovat nebo pojmenovat, neboť se rozptýlili do všech hospodářských sfér, politických stran i do státní správy. Mnozí se uchýlili do soukromí a nikdo o nich nic neví.

Tato voličská kategorie je nejvíce rozdělena na pravici a levici, podle toho, jak si po listopadu zařídila nebo nezařídila svůj život. Právě v této skupině lidí je nejvíce nahromaděných emocí, agresivity nebo naopak naprostého flegmatismu, strachu o majetek nebo strachu o živobytí. Tato generace si nejvíce uvědomuje, že již nemá do důchodu daleko, příležitostí už mnoho nedostane pokud vůbec nějakou, zdraví již není nejpevnější, mladí lidé jsou pro ně příliš silnou konkurencí a sil i času pomalu ubývá.

Mnozí z nich mění názory ze dne na den a nedá se vůbec předpokládat jejich volební rozhodnutí. Každé volby zkoušejí volit jinou politickou stranu, k rozhodnutí jim stačí naprostá maličkost - třeba to, jestli je den před volbami v zaměstnání odmění nebo poškodí nebo jestli v supermarketu právě mají to jejich oblíbené zboží. Nejvíce se bojí pravdy a o své soukromí, nejvíce lžou a skrývají své názory, nejvíce se nechávají ovlivňovat mýty, vytvářejí si nesmyslné předsudky a neradi se zbavují svých zvyklostí a životních návyků.

Snadno se dají ovlivnit sliby a ideologickými představami, ať už krajní pravice nebo krajní levice. Jsou nejvíce ovlivnitelní mediální scénou. Většina z nich nemá vlastní názor a ani po něm netouží. Ti nejvíce ustrašení k volbám vůbec nejdou, protože se nedokáží rozhodnout. Ti razantnější se bezohledně dožadují splnění svých požadavků. Jsou velmi rozmanitou a naprosto nevyzpytatelnou voličskou skupinou. Právě v této skupině voličů se nejvíce lidí obrací zpět ke komunistům. Menší část je těmi nejradikálnějšími pravičáky razícími cestu tvrdé pěsti. Pokud se od této skupiny něčeho obávám, tak povolebních emocí ze strany vítězů i poražených.

Nejstarší voliči jsou z řad důchodců. Ty nejhorší životní zážitky většinou zapomněli, vzpomínají na to dobré, chtějí si užít pravnoučat, protože na vnoučata neměli dostatek času, chtějí důstojně a v klidu dožít. Dnešní doba je pro mnohé z nich velkou neznámou, plnou prachu, hluku, světel, karet a tlačítek. Jen velmi málo důchodců je finančně zajištěných a zdravotně zdatných natolik, aby své stáří užívali aktivně. Komunistickou dobu nechválí, jak se nám snaží média namluvit, přesto většina z nich komunisty volí jako nejmenší zlo. O minulosti hovořit nechtějí a svůj postoj vysvětlit neumí, proto se uchylují k nic neříkajícím objektivním důvodům. Upřímně se přiznávám, že jim vůbec nerozumím.

Podívejme se na to, co by se mohlo stát, kdyby KSČM vyhrála. O lidi by rozhodně nouzi neměla. Bohužel je v naší zemi mnoho lidí, kteří se vždy přidají k vítězné straně, ať je to kdokoliv. Důvodů k tomu mají přehršle - zachování svého zaměstnání, majetku, postavení, ze strachu i z lhostejnosti. Účelové převlékání kabátů si všichni pamatujeme a nejenom z doby polistopadové. Převlékli by je i mnozí dnešní členové ODS, pokud by je KSČM mezi sebe přijala. Komunisté se bez odborníků neobejdou a rádi je přijmou mezi sebe nebo je nechají pracovat jako nestraníky. Konečně, vždyť své nestraníky ve funkcích měli i době socialismu.

Pak je tu velká masa frustrovaných lidí různého věku, kteří poprvé v životě poznali ponížení a společenskou méněcennost, touží po pomstě, po návratu ke spokojenějšímu životu. Marxismus je pro ně nejlepším projevem demokracie. Mnozí živnostníci z řad řemeslníků pracují jako soukromníci nedobrovolně a rádi by se vrátili do nějakých nových podniků služeb nebo řemeslných družstev. Letošní předvolební agresivní kampaň je povzbuzuje a přesvědčuje o tom, že násilí je potřeba a je správné. Do analýzy o vývoji takových nálad se pouštět nebudu.

Posměšné články o slabosti komunistů spíše mnoho lidí ubezpečily, že se dnes už nemají pro sebe čeho obávat. Antikomunistická kampaň měla na mnohé lidi zcela obrácený efekt, ale zdůvodnit to neumím. Vím jenom, že neustále opakované krutosti z 50. let dodávaly některým lidem naději, že je tady někdo, kdo se za ně dokáže pomstít. Svůj negativní vliv na voliče měl předvolební šot ODS, který nevypadal na to, že nás modrá cesta zavede z jeskyně do ráje. Spíše vypadal jako útěk Koženého, kterému hoří půda pod nohama. Slovní projevy kandidátů malých stran se v množství krátkých klipů úplně ztratily a voliči si z nich nic nepamatují. Nejhorší službu pravici prokázala US-DEU svým odporným fialovo-žlutým spotem, zato KSČM upoutala originalitou nejen ve svém klipu, ale i třešňovicí na mítincích.

V žádném případě jsem tímto nechtěla pronášet nějaké politické analýzy ani nikoho strašit. Chtěla jsem pouze doplnit předvolební pohled na voliče, který mě na stránkách BL chyběl. Pohled, o kterém se mezi občany běžně mluví, ale kdo by se zajímal o názory obyčejných občanů. Ve veřejnoprávních médiích jsem něco takového ani nečekala. K předvolební náladě ale patří. Inspirovala mě k tomu věta pana Kartouse : "Třetí možnost totiž zcela jistě není." Kolikrát už jsme od politiků slyšeli, že něco zcela jistě není, a ono pak bylo.

Nejsem žádná politoložka a nedělala jsem žádné průzkumy. Můj pohled je čistě laický z jednoho středně velkého textilního městečka. Řekla bych, že je to pohled spíše v selském stylu : "Kouknu a vidím." A já kolem sebe vidím a slyším občany, se kterými se stýkám a hovořím s nimi, kteří netrpí žádnou předvolební nervozitou, za to trochu podezřele přestali nadávat a stěžovat si. A v tichosti vyčkávají na svůj den. Neměli bychom na ně zapomínat.