U nás ve Smrádečkově (vlastenecké skupiny mně ráčejí odpustit) dáváme přednost znalosti o celebritách a manažerské nenechavce ponecháváme jaksi stranou zájmu -- přitom vypečení samozvanci a nedovzdělanci hýbají ekonomickými pákami, ovládají strategická impéria, mohou ovlivnit, a ovlivňují, životy lacině krmených zaměstnanců, roztáčí kolotoče v parcích ne jurských, ale pajurských, v kotlině lásky, míru, přátelství a naivity -- jejich nevšednost dosahuje nadstandardních vrcholů, v cizině nám závidí a nestačí se divit.

Převzdělanost je prý na obtíž, zato nedovzdělanost a povrchnost vede k zaručeným úspěchům. I pravil hospodský nádeník: všechno vědět nikdo nemůže, a v tom je naděje každýho mizery k úspěšnýmu přežití v bažinách -- ládujou nám do hlavy zbytečný informace, a hele, kdo ví, že je nějaká Choteč a tam se narodil Jan Křtitel Kuchař, kamarádil s Mozartem a Haydnem, upravil Wolfimu pět oper a ke Kouzelný flétně udělal recitativy. Tenhle zapomenutý chlapík by zasluhoval muzeum, jenže dneska může mít muzeum kdekdo, každej, kdo má prachy!

Pitný nádeník se zlobí v týdnu moclikrát, leze hostům na nervy, jeho pravdy bývají snesitelné po páté dvanáctce nebo pět minut před uzavírací dobou. Hostinský má noční múru: z putyky stane se jedna z důležitých politických komor, zvadne humor, přestane se pít i kouřit, kyselé dámy počnou vyhánět hosty plky a vypouštěním nepotřebného feministického ducha rozmarů.

Zkuste se pustit do kritiky čehokoli, začněte tvořit bez toho, že vezmete do úvahy politickou, ekonomickou a brilantně zvládanou kličkovanou ve vymezených hranicích únosného právního výkladu a nazvou vás hned škarohlídem, rudým nebožtíkem, zeleným zastáncem mařibraních oslav, černoprdelníkem beze studu, sociálním kočkopsem; lidé raději poslouchají nadějnou půlpravdu, k čemu je jim nepříjemná pravda, se kterou nepohnou?! Proč si kazit spaní a zažívání?

Parcelace ducha porevoluční obětiny skončila, zapomeňte. Kde je konec dědouškům navoněným pitralonem, bankovním gentlemanům, co nás nevědomé, ba pitomé, poučovali o toku peněžního proudu -- malé praménky z kapes střádalů natekly do potůčků, říček, řek a později do bankovního mrtvého moře.

S utaženými opasky vybíhají do ulic a na náměstí zchudlí nespokojenci? Kdeže, svět pokročil a pokrok nezadržíš. Dnes protestují prý jen napapaní a celkem slušně zajištění. Ještě, že se svatá dlažba revolučních plácků u nás doma nemůže rdít, hnědnout, černat -- jinak bychom svět udivovali výraznou mnobarevností.

Politikum nahrává manažerským špičkám hrát s námi dokola známou hru na babu. V případě, že vstoupíte mezi hráče, musíte vědět, že hra je nekonečná v případě nedodržování základních pravidel -- doma na pravidla málo dbáme, dokážeme je umně posouvat v rytmu slowfoxu. Téma záplavy: připravenost, finance, stresy, neochota, vytloukání kapitálu v předvolebním nudném čase, předávání štafetového kolíku mezi pověřenými a odpovědnými -- a co z toho? Nic. Po pár letech přijde voda, strhne co jí bude stát v cestě, ale žádné strachy, povolaní, vyvolení a navolení zůstanou v suchu. Otevřou, jak jinak, velkou hubu a budou kvákat vyčichlá moudra.

V dnešních časech lecjaké slovo ztrácí význam, je pokrouceno, postrádá dokonalost. Manažer má být člověk vědoucí, předvídající, zodpovědný za vykonanou práci, s výraznou sebekontrolou. Pazdráti, nazývající se manažery a mučící zaměstnance pro vlastní uspokojení z malosti ducha, smečka zdivočelých hlupáků na Everestu exkrementu - to není právě nadějná vyhlídka do budoucnosti.

Kdo čte, žije, kdo nečte, žije také -- ale přece, kniha dvou nesporných autorit stojí za prolistování. Nevědomost hříchu nečiní zvláště tam, kde dosáhne vrcholu blaženého klidu.

Pravil mně nespokojenec, že píšu, jak píšu. Chápu, že demokracie by byla pro mnohého otrapu krásná, pokud by splňovala jeho představu o jediné možné pravdě -- a zajímavé, že vzdělanci, polovzdělanci, učitelé, podučitelé, politici i pleticháři stále nedospěli k vědomosti: Demokracie neomezuje svobodu slova na žádnou stranu nahodilých a nedokonalých vah. A nejsou platná slova: Host jako host, zaplať a říkej si co chceš?

Všichni jsme hosty v tomto rozdělném světě; sedáme u stolu hojných, prostých i chudých, leháme pod čistým nebem, dýcháváme společný vzduch.

Běda nám, padneme-li do spárů manažerů s dinosauřími mozky. Z nejednoho vejce, sneseného v našem domácím manažérském kurníku, vyklubal se Otesánek a jeho bratr Neotesánek. Než požerou sami sebe, způsobí škody nevídaných rozměrů.

Krátká pohádka o manažerech

Lidé hledali a hledali, manažery nenašli. Vymřeli. A pár jich údajně zmizelo za devatero horami a desatero řekami, jenže chyběl hloupý Honza, co by je šel nalézt, navíc princezen rapidně ubylo, matky pečící buchty neexistují, vypalují si zobáky cigaretami, svět se smrsknul díky technickému pokroku -- a pohádky vypadly z módy.

Velká pohádka o manažerech

Bylo nebylo, jeden se prý narodil, ale pod Řípem se to nepřihodilo...