Neměl jsem dosud možnost seznámit se s plným odůvodněním rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 22.8.2005, proto nevím, zda a jak se NS ČR v tomto rozhodnutí vypořádal s ustanoveními Čl. 38 Listiny základních a svobod:

(1) Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.

(2) Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.

Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

Obávám se, že rozhodnutí NS vychází z čistě pozitivistckého výkladu ustanovení § 448 tr. řádu, bez přihlédnutí k ústavnímu pořádku i účelu trestního řádu deklarovanému v jeho § 1 odst. 1 (náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů).

Institut předání trestního věci do ciziny se v praxi užívá zejména v těch případech, kdy se osoba obviněná nebo podezřelá z trestného činu spáchaného na území ČR nachází na území cizího státu, který ji podle svého právního řádu a mezinárodních smluv, kterými je vázán, nemá povinnost a nesmí či nechce vydat k trestnímu stíhání do ČR, avšak je ochoten vést proti ní trestní stíhání svými orgány. Jde o případy, kdy by se jinak v ČR vedlo trestní stíhání proti uprchlému.

Předání trestní věci do ciziny, krom případů trestných činů spáchaných zcela nebo zčásti v cizině, kde je dána příslušnost k zahájení trestního stíhání jak orgánům českým, tak i cizizemským a vedení řízení v jiné zemi je hospodárnější, dále přichází v úvahu kvůli hospodárnosti v tom případě, že obviněný a všichni nebo většina poškozených a svědků jsou příslušníky téhoíž cizího státu.

V případě prince Sáního je předání trestní věci do ciziny bezprecedentní, neboť jde o osobu, která se měla dopustit trestného činu na území ČR, na našem území byla dopadena a byla zde stíhána vazebně, přičemž na území ČR jsou všichni poškození a svědkové.

Je otázkou, zda se ministr Pavel Němec při rozhodování v této věci skutečně řídil slibem člena vlády (čl. 69 odst. 2 Ústavy ČR): "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení." Pokud v tomto směru nemá čisté svědomí, měl by odstoupit.

České justici podle mého velmi škodí i medializované spory mezi ministrem spravedlnosti a nejvyšší stání zástupkyní Benešovou. Dle mého subjektivního názoru pod vedením JUDr. Benešové k celkovému zlepšení práce státních zástupců rozhodně nedošlo, pokud pan ministr ví o někom lepším, změna by zřejmě nebyla na škodu.

Důležité ovšem je, aby do této funkce byl jmenován špičkový právní odborník, který má navíc dobré manažerské schopnosti, nikoli politická figurka.