30. 8. 2005
Není únikuOzvěny CzechTeku pomalu vyprchávají a česká média se vrhla se vší vervou na nové téma -- reality show. Mnozí se asi ptají, proč tolik humbuku? O tomto "fenoménu naší doby" se v těchto dnech dočteme opravdu téměř všude (snad jen čeští zahrádkáři a sadaři se tomuto tématu vyhnuli). Počínaje bulvárními tiskovinami, konče na první pohled uvážlivějšími týdeníky jako Respekt a Reflex. Jistě, styl psaní se od sebe liší. V seriózních tiskovinách se spíše objevují analýzy, které zkoumají vliv reality show na člověka, často psané psychology a jinými odborníky na lidskou duši. |
V bulváru se to spíše hemží zkratkovitými popisky, které lákají své čtenáře na nějaké tajemství, týkající se jednotlivých účastníků reality show, které odhalili pracovití "investigativní" novináři těchto, bezpochyby, pochybných novin. Nezasvěcený člověk by skoro řekl, že si televize tyto novináře-psavce musí snad sama platit. Proč by jim jinak dělali takovou reklamu? Jen hlupák by to přeci dělal zadarmo, chtělo by se říci. Ale ono to tak s největší pravděpodobností přesto bude. Lepší téma by dnes "psavec" stejně nenašel, tak proč se o to vůbec snažit, zvlášť když to lidu úplně stačí. K reality show se vyjadřují hromadně odborné i laické hlasy, které se doslova předhánějí, aby i jejich názor byl vyslechnut. Sice si jsou všechny podobné jako vejci, ale je fakt, že ono se toho asi k tomu tématu nedá napsat nic moc nového. To ale přeci nevadí. Jak dnes nemají noviny na hlavní straně titulek k Velkému bratru či VyVoleným, čtenářovo oko si jich ani nevšimne. O čem by ti břídilové mohli asi tak psát, když pominou tak nosné a zajímavé téma? Hanba jim! Zažili jsme to už při soutěži Česko hledá Superstar. Nebylo úniku. Já osobně jsem neviděl ani jeden díl, ale přesto jsem věděl, že Sámer s oblibou mlsá koblihy a Aneta si ráda pospí. Účastníci této zbytečnosti se stali -aspoň tedy na miniaturním území ČR - hrdiny, většími než Rambo s Terminátorem dohromady. Míra pozornosti, která jim byla věnována, byla neúměrná, a pro člověka, kterému není 14 a nechodí v růžovém, doslova ubíjející. Znamená to snad, že je národ na úrovni čtrnáctek, chodících v růžovém? Že to všechno tak zabíralo? Co si o tom máme myslet? Dejme ale tomu, že část osob vystupujících v SuperStar uměla alespoň tak trochu zpívat. Jakým právem, ale česká média přinášejí stále nové a stále zbytečnější informace a dělají hrdiny z lidí, kteří nevynikají v ničem? Vlastně v něčem ano. Jsou ochotni ze sebe za peníze dělat imbecily a práh jejich sebeúcty je absolutně nulový. To sice většinou nenáročným českým divákům nevadí, ale obrázek, který z této vzácně hloupé symbiózy a porozumění vzniká, je pro ty ostatní, více přemýšlející, odpudivý. Bohužel i v demokracii rozhoduje většina a ta si podobnou zábavu zřejmě žádá. Nebo ne? Nezbývá než se s tím tedy smířit. Na závěr mi nezbývá než se omluvit čtenářům Britských listů, že jsem i já podlehl tlaku českých médií a otrávil jim těch 5 minut času, které (snad) strávili čtením těchto řádků, a které mohli strávit četbou antické prózy či Kanta a Spinozy. Slibuji, že ode mě už o reality show neuslyší ani jediné další slovo. |