Úřednická totalita

Proč se musí na vydání občanky čekat 30 dnů?

21. 7. 2004 / Anna Jančaříková

Stejně tak u vyřizování nové kreditní karty. Vděčna alespoň za úřední den napochodovala jsem ve středu na Odbor správních činností. Poslušně jsem nahlásila zcizení dokladů a obdržela jsem tzv. Potvrzení o občanském průkazu, které mě, jak jsem posléze zjistila, neopravňuje naprosto k ničemu. U další přepážky jsem si zažádala o nový občanský průkaz.

Muž za přepážkou mi oznámil, že za 30 dní si ho mám přijít vyzvednout. Zeptala jsem se, zda to nelze nějakým způsobem urychlit, že bez občanky nemohu vůbec nic. Nelze - konečná odpověď. Na moji otázku, zda jsem teď tedy celý měsíc ve stavu nevéprávném, pouze pokýval hlavou se slovy, že on s tím nic nenadělá.

Byly mi zcizeny doklady a stát mě ještě sankcionuje naprostým odebráním práv, která jsou na platném občanském průkazu závislá. Místo, aby mi neprodleně zajistil doklad, který tak striktně vyžaduje, sráží mě do nesvéprávného stavu.

Celý měsíc:

1. Nemohu řídit auto, protože na Potvrzení o občanském průkazu nemám nárok ani na tzv. náhradní řidičský průkaz (toto je novinka, před vstupem do EU to ještě možné bylo).

Co když jsem ale profesně na řízení závislá?

2. Nemám přístup k vlastním finančním zdrojům.

3. Nemohu vycestovat do jiných zemí EU.

4. Nemohu si ani vyzvednout doporučený dopis.

Šlo by to, pravda, řešit pasem, jako náhradou za občanku, ale není povinností občana vlastnit pas a navíc po vstupu do EU jeho využitelnost značně klesá. Mělo by však být povinností státu zajistit občanu doklad, kterým podmiňuje jeho základní občanské fungování.

Jak se může člověk v takové situaci bránit? Psát ombudsmanovi je zbytečné. Na úrovni konkrétního úřadu a úředníka nedošlo k žádné procedurální chybě. Problém je v samotném zákoně, jehož aplikace vede narušování základních práv občana.

Stížnost by bylo tedy dobré směrovat na Ústavní soud. Ovšem Ústavní soud nepřijímá stížnosti od fyzických ani právnických osob přímo, ale pouze v zastoupení advokáta.

Tím se sice chrání před návalem pochybných stížností, ale pro většinu lidí tento kanál, jímž by mohli zasáhnoutdo do věcí veřejných, činí nepoužitelným. Není tedy divu, že bezradný občan píše do Novy a není divu, že se pořady jako je Občanské judo těší velké sledovanosti. Protože často je to jediná možnost, jak překonat ignoraci státu, úředního šimla a ochrannou zónu příslušných institucí. Je-li pak poškozený občan dostatečně ideově nabit a bojovně naladěn, založí třeba občanské sdružení a začne válčit, lobbuje, šíří občanskou osvětu.

Většina nás ale rezignuje, maximálně napíše nějaký rozhořčený článek a poslušně valí dál. Přesně jak ho vychovává stát.

Pozn. ŠOK: Kdysi jsem měl občanský průkaz, který osvědčoval mou státní příslušnsot k Československé socialistické republice - ČSSR. Nosil jsem ho dlouho - od svých patnácti let. Mezitím provedli státní převrat, který nazvali revolucí, i když to byl privatizační puč... Pak rozbili republiku, ve které jsem se narodil. Pak teprve došlo na mou občanku - přestala po tolika letech platit. Čtyři roky jsem byl světoobčan, který si nepřevzal občanství státu, který jiným svým občanům občanství upíral. Občanem ČR jsem se stal až poté, co Petr Uhl prosadil možnost dvojího občanství pro Slováky v Čechách. Je tomu deset let, a já stále ještě nemám občanský průkaz ČR. Nevidím za těch deset let jediný důvod, proč jej mít. A nepovažuji to za "úřednickou totalitu", pouze za přechod společnosti z jednoho typu evidence obyvatel do druhého typu společnosti, která nebazíruje na trvalém bydlišti, pracovní povinnosti, a dalších agendách onoho "totalitního" právního řádu. Chápu autorku, že se cítí svázána právními předpisy,. jejichž význam nezná a nezná ani důvody, které stát vedou k lhůtám pro vydání dokladu.

Ty jsou přitom jednoduché a vycházejí z technologie výroby cenin, kterou občanský průkaz je. Jelikož novela zákona určila kontaktním místem občana nikoliv policii ale obecní správu (první krok k návratu do společnosti, v níž "domovská obec" je základem jakékoliv vyšší integrace státního či nadstátního charakteru), je nutno se vyrovnat s požadavky bezpečnosti STÁTNÍHO dokladu, který vydává MÍSTNÍ správa. Technologie výroby občanského průkazu je přitom náročná - znamená ověření údajů v databázích (stát ručí za pravdivost dokladu jiným institucím, chybovost rodných čísel je v řádu procent, chybovost rejstříku trvalého bydliště byla ještě před několika lety řádově vyšší) vyplnění tisku s bezpečnostními prvky (striktní evidence: tiskopis předán oproti podpisu), potisk bezpečnostní technologií (striktní evidence: tiskopis potištěn speciální, občanovi nepřístupnou technologií) a zatavení do bezpečnostní fólie s hologramem (striktní evidence: obal předán oproti podpisu, definitivní doklad předán opět proti podpisu). Jedině tak lze zaručit, že doklad byl vydán jako originál, neexistuje jeho klon a tudíž občan ví, že svůj doklad může použít při prokazování totožnosti i ve finančních či jinak ekonomicky nevratných operacích. To vše chce přesnost a evidenci. To vše chce čas. Proto ta lhůta.

Potvrzení o občanském průkazu jako náhradní doklad splňuje většinu parametrů, kladených na prokázání totožnosti. Neprokazuje podobu. Zbytek dokládá též rodný list a potvrzení o trvalém bydlišti. Vše ostatní není " byrokratická totalita", ale neinformovanost a šlendrián konkrétních lidí, na které si lze stěžovat u jejich nadřízených. Ale není to žádná totalita.

Mezinárodně platný, státem vydaný doklad o prokázání totožnosti - což je jediná podmínka všech právních předpisů - a příslušnosti ke státu - což je podmínka v zahraničí i mimo EU - mě osobně stačí. Pas. Nosím ho oněch deset let místo občanky. Komu se to nelíbí, ať mi ....

Vytisknout