Když jsem šel z hub

20. 7. 2004 / Jaroslav Pour

Byl to jediný den kdy bylo kloudně -- jinak jen počasí pod psa (i toho neviditelného).

Bloumal jsem lesem a měnil brýle "na dálku", za ty "na blízko".

Leč nenašel jsem nic pod vajíčka..

Taky jsem vyšel pozdě -- skoro až v 9 hodin dopoledne.

Byl jsem oblečený "do lesa" -- tedy montérky a fleesku.

Hub jsem našel dost, ale všechny byly zespodu plesnivé.

Klobouk měly napohled pěkný, hnědý a zdravý, ale jak jsem je vzal do ruky -- zespodu plíseň....jak zdání někdy klame.

Vždycky mi poskočilo srdce a pak zase spadla brada.

Tak jsem trávil 4 hodiny nesplněných nadějí.

S prázdnýma rukama, prázdným košíkem, prázdným žaludkem a neztupeným nožem jsem se vracel k civilizaci pod lesem.

Ozvěnou se ke mně neslo z vesnického rozhlasu, že místní hasiči zvou na závody v požárním útoku a pak bude na hřišti občerstvení -- zve starostka.

Řekl jsem si: dám si oběd -- už dlouho jsem nebyl ve vesnické hospodě....

Auto jsem měl jinde, a tak jsem nechal hasiče útočit a hledal hospodu někde po cestě -- v montérkách jsem do městské hospody nemohl, ale na vesnici v sobotu po poledni se to snad vstřebá, říkám si.

Jel jsem k domovu a rozhlížel se -- ejhle hospoda -- klasika, průjezd, vlevo WC doprava do šenku.

Zastavím a jdu dovnitř.

V průjezdu tabule -- "restaurace v patře".

Jdu do toho patra.

V patře pusto, ale čisto a uklizeno.

Zpoza baru vyjde hospodská v nehospodských leginách a svetru.

Něco bych si dal, říkám a chystám si sednout.

Máme "utopence", říká ta (teď nevím jak ji nazvat), hospodská (?).

Něco jiného nemáte ?

"Ne", říká ta dobrá ta žena -- "Evropská unie nám zrušila kuchyni!", dáte si pivo ?

Říkala to asi jako paní Mullerová - "Tak nám zabili Ferdinanda", a půjdeme na Bělehrad ?.

Pivo si nedám, jsem autem, kde bych tady po cestě mohl dostat oběd ? -- na to já.

Tady u nás ne, vedle v dědině jsou na tom stejně, ale přes jednu vesnici dál, tam je barák s kachlíky "U Ondráčka" ten může vařit -- koupil nerezovou kuchyň, ale biftek tam stojí 120 Kč. Dělá Ondráčkovi reklamu, ta roznašečka piva a utopenců.

Jel jsem dál k domovu a ten dům s kachlíky jsem asi minul.

Na předměstí rodného města jsem si dal "Katův šleh" a malé pivo za 165+22 Kč pod pergolou, kde jsem seděl sám.

Přijel sem domů a uložil košík a nůž.

Kdesi za lesem v Evropské unii svinovali bývalí požárníci své hadice po požárním útoku, to když jim klekla cisterna z roku 1972.

Začalo poprchat.

Pustil jsem televizi -- koaliční lídři se narychlo sešli, aby projednali situaci ve státě a klesající preference vlády.

V lesích uprostřed Evropy se objevilo obrovské nebezpečí: začínají plesnivět hříbky -- nenápadně - napřed zespodu, hlásila televize Nova.

A ta veřejnoprávní hlásila : Ministerstvo místního rozvoje zaznamenalo statisticky v každé třetí vesnici ČR "nerezový gastronomický set" dle EU ISIN, ministerstvo kultury zaznamenalo "spolkovou aktivitu obcí" na úrovni standardu EU, ministerstvo vnitra zaznamenalo "cvičení v požárním útoku" (nebo hasičském?) dle směrnic EU, vše podle dohodnutých pravidel přidružení..

Pan Ondráček zaznamenal za sobotu provozní ztrátu.

Já jsem večer po prohlídce těla zaznamenal, že se na mně ráno v lese přisál klíšťák.

Klíšťák z Evropské unie -- jako všechno kolem nás.

Ještě než se stačil ze mě nacucat, kroutil jsem ho proti směru hodinových ručiček.

Nakonec jsem ho dostal i s kusadlama.

Proti směru hodinových ručiček je "doleva".

Teď jen aby mi ta rána po něm nezarudla.

Vytisknout